Neuvěřitelné!Mi to připadá, jako kdyby „Tasslův akční život“ vracel úder. Třeba dneska. Dneska jsem do indexu získal další dva zápočty a to jsem počítal tak nějak jen s tím jedním.
Ten druhej jsem měl možnost získat až čtrnáct dnů po odevzdání papírové verze jedné seminární práce. (Téma: Útoky, útočníci a jejich charakteristika)
Tu seminárku jsem šel odevzdat dneska. Nejdřív jsem jí tisknul – nadvakrát, protože po vytištění jsem si všimnul, že nemám očíslovaný stránky a pak podruhé načisto.
Nechal jsem jí svázat (seminárku, vy prasata) a dneska kolem desátý jsem stzepoval u profesora. Hm, problém. Neměl jsem tam odkazy na literaturu a úvodní stránka byla úplně jiná, jakou profesor chtěl.
Tak jsem si stáhnul správně formátovaný titulní list a jal se tisknout znova, vázat znova a o půl dvanáctý odevzdávat znova.
Profesor nejen že seminárku přijal, ale ještě mi i pochválil to, že dodržuju shody přísudku s podmětem. Pro mě je to věc tak samozřejmá, že jsem byl až zaskočen, že tohle někdo neumí.
Bohužel jsem psal profesorovo oblíbené téma. Takže seminárku si prý „rozhodně přečte“. To bude problém, protože já vědecky vyhlížející práce neumím psát. Vždycky sklouznu do populárně vědecký ráže. Au, to bude bolet.
A dneska v práci jsem se kochal tou nádherně zasněženou atmosférou, co jsem tam ve svý lepící mánii vyrobil.
No a teď jsem doma z práce a tak nějak mi končí bloggerskej námět, abych si nějak zdůvodnil, proč sedím na netu…
Čo s tym budeme robyt … Jen ještě pár minutek, jenom chvilku, chviličku si na netu posedím a pak přestanu. No fakticky!
Jdu dělat něco šíleně offline 🙂
Nelaďte jinam, nebo se rozladíte.