Fakt nevím jak jinak tohle nazvat…Jde rytíř, jde sám,
kráčí ulicí, v ruce svůj meč,
nikým nepoznán, mocný to pán.
Kráčí na poslední svou zteč.
Jde v blyštící se zbroji,
v ruce třímá štít,
jde získat jméno si v boji,
jde za svou čest se bít.
Do bitvy zbývá leda skok,
nezíská jméno kdo chvíli stál,
teď potkal jej sok,
meč připraven by jej sťal.
Dva muži stojí si teď vstříc,
meče tnou jen blíž.
A stojí si líci v líc.
Nesou meče čím dál tíž.
Jak skončí se jeich boj?
Jak příběh tento končí?
Představy si spoj,
píseň má zde končí.
Trapné
!!!!!!!!!!!!!!No to teda jo!!!!!!!! Trapnost nad trapnost! Takovéhle trapárny byly v módě tak v polovině 19.století! Později ani omylem!!! Jediný klad shledávám v tom, že se to rýmuje. I malé děti dokáží vytvořit blbosti typu "zelený zelený, nejsme žádný lejeni."
tý jo, mám taky založenou rubriku poezie, ale takových sonetů nejsem schopen
Sakra…Dva příspěvky a oba dva naprosto opačnýho ražení. Tož nevím, co si mám myslet :-)Snad jenom mohu podotknouti že se rubrika jmenuje "Trapné pokusy" a její obsah podle toho taky vypadá 🙂