I letos jsem se v Praze registroval do iniciativy Do práce na kole, aktivistického to spolku, který chce ukázat, že i po našich velkoměstech se lze pohybovat na kole. Dennodenně.
Vloni jsem se do akce přihlásil poprvé. Mám výhodu, že naše firma platí vstupní poplatky, takže se klidně hlásím znova.
Ovšem coby Královéhradečák pracující v Praze jsem nepochopil vztah Pražáků k cyklistice a k jízdním kolům obecně. Pro názornost vám nastíním, jak se na cyklistiku koukám já:
1. Kolo je dopravní prostředek: Jízdní kolo slouží především k přepravě svého majitele z bodu A do bodu B. Tudíž by mělo mít nahuštěné pneumatiky, brzdu, a ideálně přehazovačku. Vzhled je z mého pohledu podružná záležitost. Nepotřebuju vystajlovanou hipsterskou záležitost, stačí mi prachobyčejné kolo po dědečkovi – za které Pražský hipster je ochoten zaplatit klidně i 50 000 Kč, protože je to trendy.
2. Mám mozek a budu ho používat. A to i v jízdě na kole. Motá se mi na cyklostezce chodec? Přibrzdím, objedu. Jednoduchý, jako facka. Z mnohých diskuzí ohledně stavu kolojízdy v Praze mi připadá, že jsem asi tak jediný, co uvažuje tímhle způsobem.
3. Coby automobilista jsem na cyklisty zvyklý. Babička na staré plečce. Z každé strany na řídítkách velká taška s nákupem. Nad hlavou deštník a šine se před vámi zúženou uličkou. Zákaz vjezdu cyklistů ignoruje, protože ona tudy takhle jezdila pořád. Vítejte v Hradci Králové. Když jezdím po Praze a nebo HK autem, opět používám hlavu. Opět platí to samé, jak v předchozím bodě: Přibrzdím, počkám na vhodnou chvíli a objedu. Asi málo pospíchám, nebo nevím
4. Není to ani styl ani sport: V Hradci Králové se naučíte jezdit na kole přibližně ve stejném věku, jako jste se naučili chodit. Můj první favorit s přehazovačkou je symbol přechodového rituálu, protože mi bylo dáno najevo, že už jsem velkej kluk. V Hradci se do práce na kole jezdí naprosto normálně: Především proto, že Hradec je město absolutně placaté.
Myslím si, že cyklisté i auta mohou žít ve smíru. Nepodporuji vlhké sny cykloaktivistů o vypuzení aut z centra. A stejně nepodporuji vlhké sny automobilistů o volném lovu cyklistů. Prostě pevně věřím, že i Praha se naučí koexistenci kol a aut.
A co vy? Jezdíte na kole?
No, jezdím na koloběžce, ale hezky po pražsku – v elesťácích. Totiž bez nich se na mě lidi dívají jako na blázna, z nimi jsem skoro neviditelná. Nechápu, kdybych takhle vyrazila na Kladno, rozhodně bych si vyslechla spoustu zadržovaného smíchu..
Jinak vyjet z Krče na Budějovickou v provozu a za čadícími auty není žádný med… 🙁 To se pak není čemu divit..:(
Nejhorší je, že coby cyklista se dost bojím, protože vím, že jsem jeden z mála automobilistů, co je na cyklisty zvyklý
Na kole do práce jezdím jakmile se oteplí – z vesnice do města, cca 13 km jedna cesta. Loni jsme se chtěli taky zapojit do té akce, ale trochu nás odradily poplatky, i když za ně slibovali slušivé triko. Možná zkusíme přemluvit vedení firmy, jestli by nepřispělo. Jinak totiž pracovníky-cyklisty podporují a dojíždí nás docela dost. Z města i okolí.
Co se jízdy na kole týče, tak mě štve bezohlednost a skoro až tupost některých lidí – na kole, v autech, chodců. Třeba v jednosměrce, která je označena MIMO CYKLISTY, mě už párkrát málem sejmulo protijedoucí auto. A to jezdím zodpovědně, nekličkuju prostředkem. V té samé ulici na mě pokřikoval jakýsi chodec něco o jednosměrném provozu – očividně tu značku „nedočetl dokonce“.
Zkrátka, blbci se najdou na všech stranách, ale proč se rozčilovat, napočítám si do deseti, pomyslím si svoje a jedu dál.
Jo, přesně. Chce to klid a otevřenou hlavu. Třeba já jsem nepochopil pražské cyklisty, kteří si chtějí vynucovat absolutní přednost na cyklostezce…