Dlouho jsem o tom přemýšlel. Dlouho jsem uvažoval, zda o tomhle tématu napsat. Nakonec jsem se rozhodl se o něm podělit.
Nepil jsem půl roku. Alkohol. Jako vůbec. Stal se mi jeden hodně špatnej zážitek a po něm jsem věděl, že když se napiju, tak se ze mě velmi pravděpodobně stane alkoholik. Člověk, co nezvládá svůj přístup k alkoholu. Věděl jsem, že když se napiju, tak u jedné sklenky to nezůstane.
Strach pomalu pominul. Respekt zůstal. Dneska se klidně napiju. V rozumné míře a příležitostně. Především proto, že mi to chutná a nikoliv, abych se opil.
Ustál jsem si to. Ustál jsem debilní kecy rádoby kamarádů, co mi říkali, že se mnou nebudou kamarádit, když se nenapiju. Nespočetněkrát jsem slyšel, že jsem debil, buzna, idiot, slaboch. Jenom proto, že jsem si místo piva objednal colu. Všechno jsem si to ustál.
Proto nemusím chodit v zimě nikam v noci po horách, abych zjistil, jakou mám sílu. Zjistil jsem to prostě tak, že jsem šel do hospody a nechlastal jsem. A dokázal jsem své předsevzetí dodržet i v momentě, kdy jsem na svou adresu slyšel všechny tyhle věci. A pár dalších rádobyvtípků navíc.
Jestli nedokážete přežít třicet dní bez alkoholu, máte problém.
V únoru se mi na můj Facebook dostala akce jménem suchej únor. Celkem bezpečná záležitost, kdy v rámci online výzvy můžete na 28 dní opustit alkohol. A máte skvělou výmluvu, proč to vlastně děláte.
Znám dva chlapy, co se do toho zapojili. A jejich měsíc bez alkoholu mě nakonec vyprovokoval k tomu napsat tenhle článek.
Ten první, ten to pojal jako v jednom vtipu. Šestého února jsme se spolu setkali na jedné společenské akci, kde on zjistil, že vlastně potřebuje chlastat. A tak vyhlásil, že on už má březen. Tu brutální kocovinu následujícího rána jsem mu fakt nezáviděl…
Ten druhej o celé téhle výzvě napsal jako o trápení.
Výzva? Brla bych. Předsevzetí? Budiž. Změna, zkouška, zvědavost. To vše se dá použít. Jakmile se bez alkoholu trápíte, tak je čas přestat. Přestat pít. Napořád. Protože alkohol vám sice zpočátku ulehčí vaše trápení, ale pak skončíte s trápením ještě větším.
Odmítám moralizovat a bít se proti alkoholu. Každý víkendový oběd si vychutnávám sklenku bílého vína. A k večeři si dost často dávám pivo. Ale tam to končí. Jedna sklenka. Jedno pivo. Na chuť a ne proto, že bych se potřeboval opít.
Možná by stálo si dát jedno předsevzetí: Až potkáte někoho, kdo nechce pít, tak to prostě přijměte.
A jednou si zkuste žít 30 dní bez alkoholu. Dozvíte se o sobě víc, než kdybyste v noci vylezli na Sněžku a zpátky.