Časosběrný příspěvek o tom, jak jsem zvládl svůj pracovní týden bez mobilu:
Pondělí: Jen tak tak
V pondělí se budím na mobil. Takže jsem si budík naschvál zapnul na svém služebním hloupotelefonu a svůj chytrotelefon natvrdo na noc vypnul. Zvládl jsem ráno projít bez toho, aniž bych se podíval na displej.
Nervozita celkem narůstala, ale nakonec jsem se zvládnul do mobilu podívat až ve chvíli, kdy jsem nastupoval do autobusu a tudíž jsem si musel zapsat 30 Kč do kolonky cestovného.
Úterý na budík
Budí mě poprvé jenom budík. Doposud jsem měl mobil jako zálohu. Konečně trošku chápu, proč je dobré vynechat první půlhodinu mobil: Sjíždění tajmlajny je něco jako pomalé zdřímnutí. Takhle jsem se ráno lehce protáhnul a cíleně se napil sklenice vody.
Najednou mám na to ranní vstávání nějako moc času…
Středa: Zvykám si
Místo ranního sjíždění tajmlajny se v klidu protáhnu, kouknu se na sebe do zrcadla a řeknu si něco hezkého a těch asi deset minut navíc, co najednou mám, využívám tak, abych od rána nebyl ve spěchu.
Najednou mám víc času na to, abych došel na autobus, takže z ranního útěku se stala hezká ranní procházka. Konečně mám třeba čas si všimnout, že jaro se opravdu už hlásí o slovo, protože ráno mám čas si vnímat svého okolí. A tak jsem si třeba všiml, že ptáci ráno řvou, jak krávy 🙂
Čtvrtek: Návyk se utváří
Hele, kámo, ono opravdu první půl hodinu nic neuteče. Docela mi to vyhovuje, protože mi připadá, že jsem probuzený víc, než jsem býval doposud. Na timeline se dívám až ráno v autobuse do Prahy.
A stejně, raději z timeline přepínám na Bookviser, protože aktuálně čtená Duna má neskutečný grády…
Pátek: Tohle si dám další týden!
Ráno půl hodinu bez mobilu. Není to dlouhá doba. Třeba u mě to znamená probudit se, dát si ranní hygienu, obléct se a dojít pěšky na autobus. A pak klidně při čekání na autobus vytáhnu mobil a kouknu se, jestli mi náhodou něco neuteklo.
Kupodivu, neuteklo.
Jaká je vaše ranní rutina?