Těším se, až si konečně přečtu Dunu. Strašně dlouho jsem se jí vyhýbal a nějak se mi ji nechtělo číst. A to i v momentě, kdy jsem Dunu hrál.
Vtipné je, že když jsem hledal, kde tu litanii najdu, tak mi jako první vyjel blog mé ženy, odkud báseň kradu:
Nesmím se bát.
Strach zabíjí myšlení.
Strach je malá smrt přinášející naprosté vyhlazení.
Budu svému strachu čelit.
Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne.
A až projde a zmizí, otočím se a podívám se kudy šel.
Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.
Doporučuju si tohle odříkat nahlas, když vás přepadne pocit strachu.
A recenzi na Dunu samozřejmě napíšu i sem.
Je nějaká sci-fi kniha, která vás oslovila? Která?
První Duna je skvělá, ale ty filozofické zápisky (aka Děti Duny a spol.) stojí už za prd.
Duna je strhující počtení, Bavil mě i Spasitel Duny. Pak už to ale začalo trošku drhnout. 😉 A velmi mile mě překvapila Předehra k Duně od Briana Herberta a Kevina J. Andersona.
V pondělí se na Dunu vrhnu. Tak uvidím, jak se mi bude líbit
Duna a Nadace, dvě nejoblíbenější scífka 🙂
Miluji Dunu, četla jsem všechny knihy od původního autora a viděla filmy (ty už tak dobré nebyly)…