Tento twít. Něco na něm je. Neplatí vždycky.
Všeho moc škodí. Škrtání škodí. Krátké texty jsou výstižné. Ale.
Skvělé copy se nepozná podle počtu slov.
Nebojte se čárek. Dlouhá souvětí občas zabíjí text. Ale tečky taky. Vykřičník nepomůže!
Cítíte to? Co se teď s vámi stalo? Váš mozek udělal krátkou zastávku při každém mém sdělení. A po chvíli to vypadá, jako kdybych ani neuměl mluvit. Natož psát. Přece nebudu polemizovat se slavným copywriterem?
Budu.
Pokud napíšete 14 veršů, nevznikne sonet. Počet slabik haiku nedělá. A přesto to bez nich nejde. A přesto vám dobré haiku uvízne v hlavě i na několik dní. A sonet? O některých si povídáme v hodinách literatury dodnes.
Tak jak to s tím je? Kde je to zlaté pravidlo?
Škrtejte až potom, co to napíšete.
Před vánoci jsem si znovu přečetl Kingovu knihu O psaní: Memoáry o řemesle, kterou doporučuji všem pisálkům. A ačkoliv se toho pravidla nedržím, tak přesto vám jej sem napíšu:
Druhý koncept = První koncept – 10%
- Napište to. Celý.
- Přečtěte si to
- Škrtněte 10 % slov.
Hlavně, že já tohle napsal na první dobrou že? To jsou holt ty kovářovy kobyly…