Každý leden a každý červen se to neustále opakuje: Na twitteru a facebooku se množí nešťastní studenti, kteří najednou začnou řešit, že je zkouškový, a jak to teda nedávaj.

Původně jsem si říkal, že jsem to přece tak nehrotil, jenže i já jsem to svého času hrotil. Původně jsem chtěl napsat lidem, ať to tolik nehrotí, protože jediné, co mi vysoká škola opravdu dala, je inženýrský titul.

Jenže ono to tak není doopravdy pravda. Pravdou je, že škola mě naučila být inženýrem. Sice asi tak mimoděk, protože mě to nenaučila škola, ale snaha sloučit práci a školu.

Mít jedničky není žádná věda. I ten největší blbec postaví barák, když mu dáte neomezené množství stavebního materiálu a neomezené množství času. (A povolíte mu, aby se věnoval pouze stavbě domu.) Pokud budete sedět dostatečně dlouho na zadku a biflovat se danou látku, tak dostanete jedničku, to vám garantuju.

Zkouška totiž probíhá tak, že se vás někdo zeptá na to, co je to Giffenův statek. A vy musíte z hlavy vysypat učebnicovou definici. Pokud ji řeknete správně, máte za jedna. Čím víc blekotáte, tím víc se blížíte ke trojce, až k vyhození. Tudíž, když tam přijdete nabiflovaní, tak máte jedničku.

Ale naučit se přesně tak, abyste měli trojku, to chce inženýrské řešení.

Postavit barák je jednoduchá záležitost. Postavit barák za 200 000 korun vyžaduje inženýrské řešení.

Odbočka: Jestli si myslíte, že potřebujete lepší známku, než trojku, tak se mýlíte. Vaše známky přestanou kohokoliv zajímat těsně poté, co budete mít v ruce diplom. A barva onoho diplomu bude každýmu fuk.

Jestli jste ze zkoušky dostali trojku, oslavte to. Jestli dvojku, optimalizujte příště své učení. A jestli jedničku, tak vám gratuluju: Je velmi pravděpodobné, že se z vás stává snaživý blbec.

A jestli vás vyhodili, tak si zapamatujte, že „zkouška“ je od slova zkusit to.

Nehroťte to. Svět se nezboří.