Aneb stavíme jadernou elektrárnu
Ve čtvrtek a pátek se v pražském hotelu Marriott konal již sedmý ročník konference o obchodování s elektrickou energií ve východní Evropě. Na první pohled celkem nudná konference, ale jelikož se aktuálně živím testováním aplikací, co umožňují obchodování s elektřinou v EU, tak jsem se na konferenci po domluvě s nadřízenými přihlásil.
Tohle nemá sloužit jako reportáž, ale spíš pár mých více ucelených poznámek z akce, ze které jsem se pokoušel i živě twítovat. K velké radosti vás všech, co si myslíte, že k tomu, aby se vám elektrika dostala domů, stačí pouze cvaknout vypínačem 🙂
Hlavním sponzorem akce bylo konsorcium MIR.1200, které se uchází o dostavbu dalších dvou bloků jaderné elektrárny Temelín. Takže je jasné, že druhým ze sponzorů akce byl konkurent v tomto tendru, konsorcium Westinghouse. A oba dva měli prostor na prezentaci. Ale o detailech jaderky asi v samostatném článku.
Téma dne: Obnovitelné zdroje
Možná o tom ani nevíte, ale EU vydala nařízení, ve kterém zavazuje všechny členské státy, aby alespoň 20% své elektrické energie produkovaly z obnovitelných zdrojů. Takže na toto téma se mluvilo v prakticky každém vystoupení, z různých úhlů pohledu.
Například generální ředitel Estonského energetického konsorcia Elering, Taavi Veskimägi se rozpovídal o tom, jak se Estonsko propojuje s Norskem a Finskem do jednoho velkého baltického celku, a jak jim v síti dělá neplechu právě proud ze Skandinávie. Zároveň ale trochu nadhodil téma energetické sobětačnosti, protože Estonsko je v současné době soběstačné pouze na 75% v dlouhodobém průměru. A měli dny, kdy jejich elektrárny jely jenom na 25% energetického požadavku země a zbytek se kupoval navolném trhu.
Hned po něm mluvil Dalius Misiŭnas, generální ředitel Lietuvis Energija, a doplnil pár postřehů z Litvy. Například Litva plánuje novou hydroelektrárnu, která by v regionu měla sloužit na balancování energetických výkyvů v síti.
Dalším zapamatováníhodným řečníkem byl Alan Svoboda, Executive Director skupiny ČEZ, Sales and Trading. Opět zmínil neradostnou situaci České republiky, která slouží Německu jako poskytovatel přenosové soustavy: Na severu Německa je aktuálně instalovaná obrovská větrná farma, která poskytuje energii tamějšímu průmyslu… který je ovšem na jihu Německa.
A jelikož je současná Německá elektrická síť značně poddimenzovaná, tak dost velká kapacita proudí právě skrz nás. Dále si postěžoval nad šílenou dotační politikou České vlády pro solární energii, ale o tom jste asi již sylšeli.
Svou konferenci zakončil návrhem na zavedení „zelených povolenek“ pro celou EU, protože současná dotační politika jednotlivých členkých států je hotový zmatek nad zmatek.
Povolenky nefungují
Evropská unie vydává povolenky CO2, které se obchodují v rámci elektronických aukcí (to jsem taky testoval). A poslední aukce byla opravdu nepovedená: Cena spadla na hodnotu 7 € za jednu tunu CO2. Trapným paradoxem daného výsledku je, že při takovéto ceně se dá se ziskem provozovat jedině hnědouhelná elektrárna…
Výše uvedená věta prostě nedává logický smysl, ale je to tak: Díky nízké ceně povolenky můžete pálit hnědé uhlí do alelujá a tak produkovat elektřinu. Solár a vítr se začínají vyplácet až někde na ceně 52 euro za tunu.
Nové trhy
Bohužel jsem prošvihnul večerní vyprávění páně Svobody na téma „ČEZ a Albánie,“ které je dáváno jako příklad rizik v investování na (dálném) východě. Ale i přesto se přítomní řečníci snažili nalákat investory do této oblasti: Zdeněk Šíma z Rosatom Overseas lákal na investování do Ruska. A taky ukázal jaderný ledoborec!
Jaderný ledoborec FTW! (zdroj)
Ten jaderný ledoborec mě fakt dostal. Já snad asi napíšu scífko na tohleto téma… Ale zpět ke konferenci
Bernhard Raberger z Turecké společnosti Enerjisa nás zase zval do Turecka (překvapivě). Ovšem zlatým „hřebem večera“ byl Mark Crandall z Continental Wind Partners, který se nám pochlubil úspěšným projektem instalace větrné farmy na Mongolské stepi.
Dostavba Temelína
Samozřejmě, i díky partnerům akce, se o Temelínu mluvilo dost a dost. Od obou konsorcií jsem si vzal hafo letáčků a v rámci networkingu jsem si s nimi i popovídal. Pravdou je, že Američané jsou prostě prodejci. Zástupce Westinghouse by mi zvládnul prodat jadernou elektrárnu, zatímco druhé konsorcium prezentovalo svoje řešení stylem „tohle jsou parametry a vy se sami rozhodněte.“
Samotné argumenty jednotlivých uchazečů v tendru o dostavbu JE Temelín shrnu v samostatném článku, ale sem uhnízdím svoji historku z druhého dne, kdy jsme se s kolegyní nezávazně bavili s bankéřem z Evropské rozvojové a invastiční banky.
„A co vy děláte?“
„Umožňujeme obchodování s elektřinou.“ my na to.
„Wow, to je zajímavý. A jak se vám líbí prezentace?“
Já: „Líbí moc, ale ani po přednáškách obou konsorcií, co se uchází o dostavbu Temelína, nemám úplně jasno, koho z nich bych měl podporovat, coby občan obecně podporující dostavbu.“
Bankéř se chvíli zamyslel a pak mi řekl: „Tak to udělejte přesně tak, jak to děláme my, bankéři. Bez ohledu na to, kdo z nich vyhraje, budou potřebovat tvoji podporu. Takže každému z nich poskytni nezávaznou smlouvu o podpoře a pak na 100 % podporuj výhradně vítěze.“
Tudíž moje ponaučení z konference zní:
Bankéři jsou svině!