René Nekuda: Ti, kteří kradou mango, youngbooks, online 2012, 71 normostran
Představte si takové mango. V mnohých z vás vyvolá stejné pocity, jako když v rukou držíte knihu od neznámého autora: Bude mi to vůbec po chuti? Tak na to se podíváme. Jak už jsem psal, server youngbooks mě přinutil k tomu, abych konečně pořešil poslední fičuru na svém Windows Phone: Čtení elektronických knih. A jsem tomu dost rád, protože zrovna kniha sestavená z výsledků kurzu tvůrčího psaní mě navnadila znovu na youngbooks zavítat a podívat se na další plody dosud neznámých autorů.
Samotná kniha vě mně hned zpočátku vyvolala dvě očekávání, z nichž obě byla (naštěstí?) mylná:
Tím prvním bylo, že se v každé povídce bude vyskytovat mango. Už samotný název knihy k tomu vybízí a hned první povídka (Kočka, která krade mango Heleny Šilhánkové) k tomu vyloženě vybízí. Ta představa je mylná, protože mango se kupodivu vyskytuje pouze v první a poslední povídce.
Druhé očekávání bylo o fous horší: Že to bude špatná kniha. Zrovna již zmiňovanou první povídkou jsem se doslova musel prokousávat. Nebavila mě a považoval jsem ji za divnou. Na první povídce jsem se dokonce zasekl asi na dva dny: Fakt jsem se musel přemlouvat tu povídku dočíst a pak jsem se musel ještě morálně odhodlat do druhé povídky. A díky druhé povídce s názvem Neodeslaná pohlednice od Andrey Bumbové jsem věděl, že i tady jsem se mýlil.
Zatímco tu první považuji za asi to nejhorší, s čím se ve sbírce setkáte, tak hned druhá povídka je vysoko v žebříčku těch skvělých kusů v celé knize. A stačilo by málo: Kdyby René Nekuda prohodil první povídku s poslední (Kočka, která krade mango od Petry Havlové) tak je kniha v zásadě dokonalá: Hned první dvě povídky by vás chytily a už nepustily.
Takhle budete muset dát knize šanci, aby si vás získala. Ale to první hořké zakousnutí do toho ukradeného manga fakt stojí: Uvnitř je krásně šťavnatý mišmaš povídek různých spisovatelských stylů a různých zápletek. Některé jsou vyloženě mikropovídky (např. Syrečkové starosti od autorky jménem Inéz Chehaibiová) a sem tam vám připadá, jako kdyby byly povídky přímo ze života (Nemi a Pavouk od Markéty Pašingerové).
Samotná kniha se hlásí ke čtení v metru a já s tím souhlasím: Takhle jsem vlastně tu knihu přečetl. Pár zastávek vám na jednu povídku vklidu vystačí a vy si pak můžete přemýšlet o tom, co se vlastně v té povídce stalo. Ale i tak jsem stejně nepochopil, o čem to vlastně byla povídka Léto od Heleny Bernardové. Ale možná je to dobře…
Mango se ale ve výsledku povedlo: Krásně exotické, voňavé a velmi dobře sestavené dohromady (tedy, až na tu první povídku). Myslím si, že je ale dobrým startem do vod nepoznaných a slouží jako vynikající reklama k tomu vydat se poznávat zátoky obydlené autory doposud neobjevenými. K samotným youngbooks se jednoznačně budu vracet více a častěji.
A vy byste se taky měli zkusit zakousnout. Kniha se dá koupit online za krásných 75 Kč. Za tyhle peníze dostanete něco, co jinde hned tak neochutnáte.
Navíc: Bude vám to chutnat a budete chtít víc.
Tak si to užijte 😉