Jan Bílý: Kruh mužů: Přechodové rituály pro muže, vydalo Synergie Publishing SE, Praha 2012, 88 stran
V lednu tohoto roku začal Jan Bílý s mužskými kruhy, které se věnovaly jednotlivým přechodům v životě muže. A navíc je jeden z mála, co se v rámci mužských mystérií angažují už několik let. Než jsem šel na jeho první seminář, tak jsem si na něj sehnal několik referencí: Jedna velmi negativní, jedna absolutně pozitivní a asi dvě neutrální. Rozhodl jsem se tedy, že tomu v lednu dám šanci, a pak že se teda uvidí.
Po dvanácti přechodových rituálech za sebou a tím třináctým o smrti před sebou mám několik hmatatelných výsledků: Asi šest ztracených holí, co jsou na dané semináře potřeba, a jedna velmi útlá zelená knížka. A já dopředu říkám, že moje osobní zážitky z těchto setkání se budou míchat do mé recenze knihy.
Pojďme se tedy podívat na to, jaká ta kniha vlastně je:
O rozsahu knihy
Velmi mě překvapilo, jak byla kniha útlá. Každý přechodový rituál jsem prožíval ve skupině průměrně 35 mužů, v jednom případě na setkání přišlo 52 chlapů. A to byla síla. Každé setkání trvalo tři hodiny, kde jsme pracovali, meditovali, konstelačně řešili jedno dané téma. Atmosféra hustá a výsledky ještě hustší.
A přesto je každému z přechodů věnováno sotva pár stránek. Po každém ze setkání jsem byl v rozpoložení, že by se na dané téma dala napsat tlustá kniha a stejně by téma nebylo zcela vyčerpáno. A najednou ho někdo dokáže shrnout na pár stránek. Jak se mu to probůh povedlo?
Díky zkrácenému podání jednotlivých přechodů tak na mě kniha působí spíš jako reklama na osobní setkání chlapů v Maitree. Možná je to účel, možná to souvisí s absencí esoterna v knize, ale mě osobně to tak trochu mrzí. Celkový dojem tak mám, jako kdyby kniha až příliš „plula po hladině“ a bála se jít do hloubky.
Minimum esoterních blábolů
Kniha jde rovnou k věci, bez zbytečných esoterních blábolů kolem. Jestli v tomto bodě se mnou někdo nebude souhlasit, doporučuji mu tímto knihu Cesta pravého muže od Davida Deidy, aby věděl, co to je esoterní blábol. Samozřejmě, v knize věnované osobnímu rozvoji musí být pár záležitostí, co vyzní jako blábol nejosvícenějšího guru, ale Bílý si alespoň na žádného takového guru nehraje.
Díky tomu, že kniha tolik nechodí kolem horké kaše, se rovnou můžeme podívat na kořen věci. Někdy jsem si po přečtení popisu daného přechodu sice řekl: „Ale vždyťs to na tom kruhu říkal úplně jinak, Jane!“ a asi dvakrát se mi po přečtení nějaké jednoznačně – fatalisticky – znějící formulace naježila kůže vzadu na krku.
Naštěstí sám autor hned na úvod říká, že kniha jsou spíše návrhy a nikoliv návody. Takže až se vám někde v knize stane to samé: Naježí se vám kůže z toho, jak moc fatalisticky to zní, jak moc je to ve stylu „buď je to bílé, nebo to není vůbec,“ tak si zkuste vzpomenout na úvodní tvrzení, že daný popis je pouze návrhem.
Diskutovatelný podklad
S předchozím přichází druhé: Jakmile něco napíšete, tak se jistojistě objeví někdo, kdo bude tvrdit, že „Bílý říká X, ale to říká naprosto blbě.“ Doufám, že si to Jan Bílý před publikací uvědomil. A i u mě, jakmile jsem to viděl „černé na bílém,“ se někdy ozval v hlavě otazník.
Absence návrhů na rituály
Ačkoliv nese kniha podtitul „Přechodové rituály pro muže,“ tak v knize nenajdete konkrétní radu, jak takový rituál uspořádat. Tak trochu tuším, proč tomu tak je: Ty reálné „rituály,“ kterými jsem v rámci mužských setkání prošel, měly vždy podobu systemické konstelace.
A právě samotná konstelace není něco, co byste si mohli vyčíst z knížky, či jen tak intuitivně způsobit doma v obýváku. Ne, že by to vůbec nešlo, ale myslím si, že zásadním předpokladem dobré konstelace je zkušený facilitátor (ten, kdo konstelaci vede). Bílý konstelace do Česka přinesl, takže být v jeho kůži, tak si asi taky „nelajsknu“ do knihy nějakou konstelaci popsat.
Na druhou stranu to ale celkem zamrzí. Zvláště když jsem viděl (a zažil) konstelační rituály, u kterých bych byl dal ruku do ohně za to, že vždy dopadnou dobře. (Ale ne na moc dlouho 🙂 )
Psané horkou jehlou
První polovina knihy se věnuje v každé své podkapitole jednomu z přechodových rituálů. A jelikož jsem na těch setkáních byl, tak vím, že Bílý přišel s nějakým názorem do kruhu: Nápadem, jak on si myslí, že by ten přechod měl být, či jak by měl být proveden. A dost často jsme v kruhu buď řekli, že to tak není, nebo že to vnímáme naprosto jinak.
A když si danou kapitolu čtu v knize, tak vidím, že Bílý přijal nápady z kruhu a danou kapitolu napsal tak, jak jsme se na kruhu shodli. A nebo jsme se nemuseli ani shodnout, ale jelikož součástí každého takového setkání byl reálný přechodový rituál, tak se v něm občas objevilo něco, co stálo za zaznamenání. A koncové vyznění kapitoly odpovídá právě takovým zjištěním.
Jenomže Jan Bílý asi potřeboval stihnout chystaný konec světa, a tak vydal svou knihu dřív, než dokončil celé „Kolo roku“ s mužskou skupinou v Maitree.
Takže já mám za sebou osobní setkání v kruhu nad tématem „Moudrý muž“ (v knize kapitola 9). A tam přesně vidím tu horkou jehlu: V době osobního setkání ohledně tohoto tématu byla kniha již v tisku. A na tom setkání jsme měli několik postřehů typu „A jo, vlastně…“: Tedy takové vhledy, které by vás hned nenapadly, ale jakmile je řeknete nahlas, tak je to samozřejmé.
V tomto konkrétním případě například ten návrh, že moudrý muž by se neměl vzdávat sexu, ačkoliv dnešní kultura staví sex po padesátce (a nedejbohové po šedesátce) jako něco nechutného, či v daném věku naprosto nepatřičného.
A přesně tenhle vhled v knize chybí. Už se nedá dotisknout, už nejde korigovat. Takové rozhodnutí mi připadlo trochu nedomyšlené. Chápu, že Vánoce (a před tím konec světa) nepočkají, ale radši bych chtěl dobrou knihu trochu později, než tak trochu nedopečenou příručku, ale hned.
Dobrý začátek
Jestliže se vám honí hlavou otázky typu Co to znamená být mužem případně Jak objevit své mužství, tak krom toho, že se v druhém případě řádně podíváte do trenýrek 😉 tak vám knihu vřele doporučuji. Díky její tenkosti budete poměrně záhy vědět, jestli daným směrem chete pokračovat, nebo ne.
V případě, že jste mužskomysterijní knihomol a máte načtené další publikace na dané téma, tak tato kniha mnoho dalšího nepřidá. Nemyslím si, že byste se jí měli naprosto vyhnout, spíš jenom doporučuji nemít tak vysoká očekávání, jaká jsem měl já.
Kniha se dá koupit na knihkupectví Kosmas za cca. 130 Kč. Za takhle příznivou cenu si myslím, že do vaší knihovničky patří.
P.S.: V knize je i jedna moje rada k jednomu z přechodů. Tak doufám, že vám pomůže 😉
hele tak pro zajímavost, když tak žereš ty mužský mystéria, a když máš manželku, která určitě žere ty ženský ;e) jak se vy pohani vypořádáváte s lidma, kteří se identifikují jako něco mezi, nebo obojí najednou, nebo ani jedno?
Pohani je široký pojem, ale když to zkusím zobecnit – tady v ČR to v zásadě nikdo neřeší (a myslím, že v tom ani nehraje zásadní roli fakt, že kdyby ano, mohli by nám za to někteří jedinci dřevorubeckého vzrůstu dát po držce 🙂 .
V zahraničí záleží na tradici – někde se to bere tak, že je to každýho věc a netřeba to řešit (třeba jistá tradice má přímo v čele chlapa, co býval ženou, tak trochu se to obecně ví a každýmu je to fuk, v jiné tradici tuším nedávno “podědil” nejvyšší funkci po 4x ženatém chlapovi gay).
Jiné tradice, obvykle šamansky orientované, berou často sexuální odlišnost jako posvátnou – zejména u transsexuálů (je to klasický šamanský život “na hraně” – mezi světy).
Asi by se našly i příklady skupin s opačným pohledem (třeba u některých lehce “náckovských” asatru skupin by se to dalo očekávat), ale osobně jsem se s tím zatím nesetkala.
Každopádně v některých případech je pohlaví důležité – existuje třeba ženská tradice, která přijímá jakékoliv ženy, ale pro kněžský výcvik má podmínku “woman born woman”.
Jinak má osobní zkušenost praví, že občas jsou to spíše třeba gayové, kdo nevěří, že nám to je fakt jedno a že to není póza. Dodnes si pamatuju, jak nás kdosi před časem přesvědčoval o tom, že mi to prostě určitě nemůže být jedno a že prostě určitě neberu stejně třeba obecně přijímanější lesby a méně přijímané gaye (odpověď, že má v zásadě pravdu, neboť lesbické porno je o ničem, zatímco tu gay verzi si žena mnohem víc užije, neboť je tam dvojitá dávka toho zajímavého, dotyčného finálně uzemnila a snad i utvrdila v tom, že to fakt myslíme vážně 🙂 .
dík za obsáhlou odpověď :e) teďka konkrétně mě to zajímalo ve vztahu k těm mystériím.
jasně, máš nějaký tradice, kde na pohlaví nezáleží vůbec, tam není moc co řešit. ale právě tassl tady má něco, kde se odlišuje mužský princip/mužská síla a ženský princip/ženská síla, jin a jang či jak tomu chcete říkat … a člověk, který se cítí být obojím, nebo ani jedním, tak si pak musí najít jinou tradici? (a předpokládám že třeba v té ženské tradici, co zmiňuješ, tam sice vezmou tělem muže duší ženu, ale nevzali by už tělem muže duší něco nedefinovaného, co je možná trochu žena)
ono koneckonců třeba v indii na třetí pohlaví celkem hrajou.
tedy připouštím, že je můj dotaz možná pitomý, a člověka, který se neidentifikuje jako muž, ani jako žena, nebude moc přitahovat tradice, která na rozdělení mužů a žen staví :e)
ale jestli třeba můžeš mít mužská mystéria, ženská mystéria a „třetí“ mystéria či tak.
nebo naopak, jestli se může člověk, kterej se identifikuje jako androgyn, účastnit i mužských, i ženských kruhů.
je dobrý vědět, že ne každá tradice to rozlišuje, ale zajímá mě, jak to teda řeší ty tradice, které to rozlišují.
nebo jestli to neřeší s tím, že jak se cítíš tak si hraj? nebo naopak neřeší s tím že holt u nás na to nejsme vybavení, promiň ale zkus to jinde?
I u „pohlavně mysterijních“ tradic bývá obvykle zvykem poměrně značná tolerance – pokud se dotyčný či dotyčná cítí jako součást bratrstva mužů či sesterstva žen, není příliš pravděpodobné, že by ho/ji někdo vyháněl. Samozřejmě může mít každá jednotlivá skupina své zásady a ne všichni na to musí přistoupit.
Osobně už jsem třeba čelila dotazu na to, jak bych se postavila k situaci, kdy by k nám na ženský kruh dorazil někdo, kdo je tělesně jednoznačně mužem, ale cítí se být ženou. Osobně bych s tím neměla problém, ale přiznám se, že bez zkušenosti nejsem schopna dát odpověď na otázku, která následovala – a sice zda bych přítomnost takové osoby připustila i ve chvíli, kdy by se jiná ze zúčastněných žen postavila proti z důvodu, že se před někým, kdo je tělesně mužem, není schopná a ochotná otevřít a sdílet. Což je poměrně důležitá součást ženských i mužských kruhů.
Mystéria třetího pohlaví by asi nebylo úplně snadné realizovat – nejspíš by těžko hledali dalšího do party… Každopádně – ona se ta mužská mystéria od těch ženských neliší až tolik, jak si mnozí myslí. Důležitá období jsou v zásadě prakticky stejná – ale posedět si v kruhu složeném jen z žen/mužů, kde můžeš nahlas říct cokoliv, s čím máš problém a dostane se ti podpory nebo alespoň ujištění, že v tom nejsi sám, má rozhodně mnohé do sebe.