Sice jsem „z druhé strany“ zvedl telefon naposledy v roce 2005, ale stále trpím profesionální deformací. Obvzvláště se projevuje tak, že hodnotím výkony operátorů infolinek.
„Dobrý den, pane Tasselhof, mluvíte s Karolínou Povídalovou. Jak vám mohu pomoci?“
„No, asi mám u vás nezaplacenou fakturu…“
Opatrné ticho. „Aha…“ slyšitelné polknutí, „pane Tasselhof, podíváme se na to. Budu potřebovat číslo vaší smlouvy, pane Tasselhof.“
Ano, chápu, že jsem jeden z mála. Možná jeden jedinej. Ale já na lidi z infolinek neřvu za to, že jsem zapomněl zaplatit, a tudíž oni mi poslali upomínkový dopis. Z druhé strany si pamatuju, že jsem opravdu světlou vyjímkou. A operátoři jdou do kolen z toho, že se sám aktivně ptám na variabilní symbol, potažmo číslo konta.
Operátor omdlévá pět minut poté, když ho klidným hlasem ujistím o tom, že platbu okamžitě provedu.
Paní na ČEZu mi například třikrát sama od sebe nabídla snížení platby záloh, když mi po dvou měsících placení nového elektroměru zvýšili zálohy dvakrát. A já se jenom ptal, jestli si to budou i nadále inkasovat a jestli mám nějak měnit inkaso…
Paní na ČSOB pojišťovně mi nesměle předala částku a variabilní symbol. Nechtěla věřit tomu, že tu dlužnou částku chci fakt zaplatit teď hned…
Jinej pán většinu času jenom zaraženě mlčel a na mé dotazy odpovídal vystrašené: „Ano.“ Asi se bál, kdy na něj začnu řvát. Nesnáším, když z pozice zákazníka vedu hovor…
„Pane Tasselhof, to bylo ode mne všechno, máte ještě nějaké přání pane Tasselhof?“
„Ano, přestaňte mě oslovovat v každé větě.“
A to jsem celkem rád, že jsem žádné službě neřekl, že jsem titulovanej inženýr. Říkat mi „pane inženýýre“ tak mě asi jebne…
„Pane inžinýre Tasselhof“ by bylo dokonalé 🙂
+1 🙂
Já jsem nikdy lidi neoslovoval titulem mimo akademickou půdu (možná proto, že jsem znal člověka, co si právě i mimo tu akademickou půdu nechal oslovovat docentem…). Ale právě v téčku jsem měl kolegu a ten furt: pane yndženýre :-)))) a když pak za mnou přišel borec s novou občankou, „že chce změnit fakturační adresu“ a já se na něj podíval jak na blázna: „Prosím Vás, vždyť tu máte vše tak, jak v občance.“ A borec na mel začal řvát, že jsem asi úplně blbej, že už není bakalář, ale yndženýr… Naštval se, vzal si nové číslo z čekačky a shodou náhod dostal výše zmíněného kolegu… Takže nediv se, pokud by to tak říkali úplně všude, když pak narazí na takového joudu.
Jasně, já vím, byl jsem školen – indženýry oslovovat hyndženýre, atp… Sám jsem to aplikoval na voly, co se mi sami titulem představili. Nejlepší bylo těch pár dní po státnicích (nám řekli, že dnem úspěšných státnic můžeme používat titul)
Zákoš: „Tady inženýr Novák.“
Já: „Dobrý den, inženýr Tasselhof.“
Z: „Vy jste taky inženýr?“
„Tady pracují samí profesionálové.“
Jo, to jsem si vychutnal 🙂