K tomuto příspěvku mě inspiroval lednový výlet České pohanské společnosti skrz Jizerské hory. Na první pohled mi to připomnělo mužskou iniciaci.

Tento rok se poměrně intenzivně věnuji mužským mystériím. A to jak teoreticky (knížky na dané téma), tak prakticky: Navštěvuji mužské kruhy, kde s dalšími muži, chlapy a  bratry řešíme jednotlivé aspekty mužství. Jednou je to meditace, podruhé je to rituál, potřetí je to “rozcvička,” která z vás na konci takového kruhu zanechá upoceného, udýchaného a smradlavého jedince na pokraji svých fyzických sil. Po jednom roce pátrání na téma, co to ta “mužská mystéria” vlastně jsou, jsem přišel hlavně na to, že daný termín je značně obecný a vejde se pod něj prakticky cokoliv. Obzvláště, když si to dobře zdůvodníte.

Pokud bych ale měl dát ruku do ohně za jeden jednotící aspekt toho všeho, co jsem zatím prožil, přečetl a prošel, tak je to mužská iniciace. Ale opět, na otázku, co by měla taková mužská iniciace obsahovat, odpovídám pokorné “nevím.” Zdroje inspirace zde máme především od takzvaných “primitivních národů,” které své chlapce v rámci mužské iniciace vystavují do přímé konfrontace se smrtí. Jednou je to rituální zjizvení, podruhé obřízka a dost často je to “cesta za duchy,” kdy je mladý jinoch vyslán do hluboké džungle (nebo nadrogován odvarem z místní halucinogenní rostliny), aby tam posléze byl zanechán sám sobě. A nebezpečí okolního světa.

Odbočka: Podávání drogy je v případech iniciace řízeno zkušeným šamanem, co ví, co dělá a má léty vyzkoušený postup podávání psychotropních látek. Jsem razantně proti používání drog v rituálech či iniciacích, které konáme „tady a teď“

Taková iniciace má občas svou cenu. Smrt. My chlapi, co se mystériím věnujeme zde, v západním světě, rádi dodáváme, že ti přeživší mají pak velký přínos k mužské síle v daném kmeni. Jak to je doopravdy, nevíme, protože o daných kmenech máme více romantické představy, a méně relevantní informace. Ať je to jak chce, tak motiv setkání se smrtí v rámci mužské iniciace ve mně velmi vnitřně rezonuje a je to něco, s čím souhlasím.

Naše současná společnost se ovšem nachází v myšlenkovém rozpoložení “minimalizace rizik.” A tak, kdybychom zde chtěli zavést nějaký mužský rituál iniciace, kde by bylo jisté riziko smrti, tak bychom měli asi velký problém. A opět: Pokud si sám pro sebe řeknu, jestli by měla být smrt jednou z možností – jakkoliv nepravděpodobná – tak se ve mně okamžitě ozve důrazné “ne.”

Jakkoliv se na tématu setkání se smrtí v rámci mužských iniciací shodují i autoři „velkých jmen,“ jako je např. Richard Rohr, tak se obávám, že onen motiv smrti není až tak hlavním motivem celé mužské iniciace a opět vychází z našich romantických představ: Třeba z té, že taková hustá džungle jihoamerického deštného pralesa je nebezpečné místo plné nepřátelských organizmů.

Pro patnáctiletého chlapce z „primitivního kmene“ je takové vyslání do džungle stejně nebezpečné, jako když své patnáctileté dítě poprvé pošlete samotné na střední školu do jiného města. Ano, v obou případech tam hrozí jisté nebezpečí. Ale v obou případech takový chlapec ví, jak se v dané džungli chovat, kam nemá chodit a na co si má dávat pozor. Riziko smrti je v obou případech. Ale jelikož není motivem takové cesty v našem kontextu, tak si myslím, že asi ani nebude motivem u jiných kultur.

Zároveň naprosto souhlasím s tvrzením, že v rámci správné iniciace se má testovat síla muže (fyzická i psychická). Ale nemyslím si, že by měla být smrt „na talíři.“ Je možné se s ní setkat zprostředkovaně: Skrze cílené fyzické vyčerpání, či psychickou deprivaci dosaženou náhlým odcizením, či drogami. Nevěřím tomu, že někde na světě existuje kmen či kultura, která by dopustila, aby jim umírali ti nejvíce nadějní: Mladí muži na rozpuku své síly, kteří mají před sebou hlavně potenciál pracovat a žít pro svoji smečku.

Správná mužská iniciace je taktéž řízena moudrými muži, starci daného kmene. Pokud se skupina chlapců sama od sebe rozhodne, že se teď hned přetransformuje na muže, zavání to průšvihem. Kombinace „dokázání si, že na to mám“ s mládím, a tím pádem neznalostí svých vlastních fyzických limitů je sama o sobě dosti nebezpečná. Přidejte k tomu ten fakt, že v okolí máte další chlapce, co svůj strach skrývají prostřednictvím, vašeho hecování k většímu výkonu, a máte na stole scénář vhodný pro černou kroniku.

Odbočka: Jelikož celý tento článek reaguje na akci, které se chtějí účastnit lidé ve věkovém rozmezí 25-35 let, tak je mi jasné, že proti označení „chlapec“ budou všichni protestovat. Především ti, co jsou biologicky starší, než jsem já. Zde ale na „chlapce“ neupozorňuji z hlediska biologického věku, ale spíše z toho psychologického. Na posledním kruhu jsme například pomáhali jednomu muži, kterému bylo biologicky 55, ale svou psychikou vnitřně stále zůstával osmnáctiletým chlapcem, co se ještě nedostal mezi muže…

Noční přechod přes Jizerské hory zní romanticky. Na první pohled má tu hloubku, sílu a rozměr mužské iniciace, jak vystřižené z motivačních knížek Davida Deidy, který má fatální pohled na svět: Prostě jsi chlap, tak to musíš dát. Plán B neexistuje.

Technické detaily něktrých nebezpečí jsem dodal do článku mojí ženy, která má se skupinovými výpravami poněkud větší zkušenosti, než já. Jakkoliv se ale na danou výpravu dívám optikou mužských mystérií, pod kterou je prezentovaná, tak mi vychází velmi jednoduché řešení:

Nemá to rituální rozměr. Není žádná dlouhodobá připrava účastníků. Nevidím tam žádného moudrého muže, nebo alespoň muže s obecnou morální autoritou, co by na takový počin dohlížel. Prezentuje se to spíš jako chlapecký hec, nežli mužské mystérium. Kolem a kolem: Tohle zavání průšvihem.