Cítíte to retro? O dietě jsem totiž naposledy napsal v roce 2005!

Inu stalo se. Před týdnem jsem zjistil, že se musím zúčastnit jedné konference, kde budou samí kravaťáci. A tak jsem na sobě vyzkoušel svůj oblek a zjistil jsem, že jej dopnu jen tak tak. Tudíž jsem ženě zahlásil, že nutně potřebuju zhubnout. A ona mi nabídla, že bych mohl zkusit „chlapskou dietu:“

Co se smí jíst a pít:

• Maso
• Sýr
• Mléko
• Jogurty (bílé)
• Voda
• Čaj a kafe (neslazené)

Co se naopak nesmí:

• Jakékoliv přílohy
• Zelenina (rozhodně ne jako hlavní jídlo)
• Pečivo
• Těstoviny
• Slazené nápoje
• Cukroví 🙂

A to nejzásadnější pravidlo: Pokud dodržujete pravidlo toho, co se smí jíst, můžete toho sníst, kolik chcete!

V reálu to vypadá tak, že když se vás v restauraci zeptají, co si dáte k tomu steaku, tak se zeptáte, zda je „steak“ vhodná příloha. Jinak ta zelenina se ovšemže smí jíst, ale nikoliv tak, že si dáte zeleninový salát. Pokud cítíte hlad, tak nejdřív zdlábněte ten steak a až pak se rozhlížejte poté, co byste si dali k němu – a další steak je priorita číslo jedna 😉

Vypadá to, jako sranda, co?

Tak ona to zas taková sranda není. Hlavně totiž platí, že „párky nejsou maso,“ takže koupit si snídani je poněkud ořech (aktuální snídaně: Moravské uzené, korbáčiky a acidofilní mlíko). Nejhorší je odolat těm neskutečnejm chutím…

Můj první týden:

První dva dny si to celkem užívám, protože dieta zní jako sen každýho „správnýho chlapa:“ Najděte mi jednoho muže, co by odmítnul takovou dietu! (Tygra vylučuju ze soutěže, protože jsem zlej).

Jenže.

Varování mého kolegy se naplňují: Zaprvé se po jídle přestává dostavovat efekt „energie,“ který jsem měl po klasické porci s přílohou. Holt sacharidy začínají chybět. Ve spojení s tímhle pocitem vzrůstá neskutečná chuť na sladké. Za kus cukroví bych vraždil.

Ale držel jsem se principu „vyděržáj, pejaňer“ (ruštináři prominou) a pokračoval dál.

Minulý víkend ale přišel opravdu energetický sešup: Byl jsem naprosto vyčerpaný, nedospalý a jakákoliv fyzická aktivita mi činila potíže. V pátek jsem musel doma trochu pomáhat s těžkejma věcma a po asi desetiminutové námaze jsem vyčerpán sedl na prdel. „Potřebuješ cukr, potřebuješ cukr!“ volala každá buňka mýho těla. Myslel jsem, že omdlím.

Nakonec jsem prakticky „omdlel“ do postele večer – takovej ten stav, kdy si akorát pamatujete, že jste do té postele dolehli a pak vás až ráno probudí pes s plným močákem. A váš plnej močák.

V sobotu to nebylo o moc lepší. Dokonce jsem si odpoledne musel dát krátkého šlofíka. Cítil jsem se, jako kdybych lezl na Mount Everest a zůstal trčet ve frontě na lístky v zóně smrti. Ale ani tehdy jsem nepolevil a pokračoval dietou maso – voda – maso – sýr – mléko.

Na neděli jsem prospal asi třináct hodin v kuse a od té chvíle se cítím fajn.

Přesně, jak pravily předpovědi: Vaše tělo si má z čeho brát energii. A i ty cukry. Ale chvilku trvá, než se přepne na „záložní zdroj“ a pochopí, že si holt musí šáhnout do vašich tukových zásob.

Dneska se už cítím fajn a furt se futruju pouze masem, sýry a mlékem. Do kafe si sypu umělé sladidlo a hustě dolévám mlékem.

Hlavní je, že jsem vydržel celý týden si nenalít nic z firemního postmixu, co zadarmo nalévá kolu a další sladký žbrďoly. Blbej firemní bonus, co?

Hodlám na týhle dietě vydržetr alespoň 14 dní a pak se lehce začít vracet k normálu. A jedno poselství sám pro sebe si z toho odnáším: Zakázat si ten debilní postmix! Hejbu se docela dost (dvakrát denně venčím psa). Akorát když denně vypiju minimálně litr těžký koly, tak se nesmím divit tomu, že nedopnu kalhoty.

I o druhém týdnu vás holdám tady informovat, abyste si náležitě užili to retro 😉

Tak nikam nepřepínejte.