The Rise of Planet of the Apes, film USA, 105 minut, režie Rupert Wyatt

Jestli existujou nějaký sci-fi světy, který fakt můžu, tak je to Terminátor a Planeta Opic. A druhé jmenované vede o koňskou délku, protože jsem ještě neviděl Chronicles of Sarah Connor. Z Planety Opic jsem viděl všechno. Fakt všechno, co kdy bylo ohledně téhle ságy natočeno.

Jednou větou: Já miluju Planetu Opic!

Když jsem se rozhodl si půjčit na večer film, tak Zrození planety opic byla jasná volba: Nějak mi to uteklo v kině a fakt jsem to chtěl vidět. Film sliboval zcela nový začátek celé Planety Opic, takže jsem byl strašně zvědavý, jak se toho režisér zhostí.

Film se točí kolem vědce – který kupodivu není ani starý, ani šílený a ani o berličce – co se zajímá o zdraví svého otce. Jeho tatínek má totiž Alzheimra a není to s ním úplně nejlepší. Naštěstí je náš hlavní hrdina dost daleko: Jím vynalezený virus má neuvěřitelné výsledky při testech na šimpanzích.

A tak se rozhodne prezentovat výsledky svého výzkumu majitelům celé firmy, doufaje, že majitelé a investoři schválí pokusy na lidech. Ale zrovna ten den jeden ze šimpanzů uteče z klece a dost ohrozí své okolí. A tak místo pokusu na lidech zazní verdikt zcela opačný: Šimpanze utratit a veškeré pokusy na lidoopech zastavit.

Jakmile se hlavní hrdina dostane do prostoru klecí, tak zjistí, proč ten šimpanz tak řádil: Nebyl to šimpanz, ale šimpanzice a měla mladé. Hlavní hrdina se rozhodne si mládě vzít domů a co nevidět zjistí, že účinky jím vynalezeného viru jsou dědičné…

Jak to pak bude dál probíhat a jak to dopadne, to už nechám na vás, abyste si to dosledovali sami. Jenom trošku zaspojluju, že pro lidstvo ne zrovna dvakrát tak dobře. Ale stejně se hlavním hrdinou v půlce filmu stává výše jmenovaný šimpanz, takže tak nějak těm opicím začnete fandit

Na jednu stranu jsem byl nadšen tím, jak se film snažil držet “předlohy” a navazovat na to, co už známe z předchozích filmů – hlavně z těch starých, dobrých původních scífek, co to začaly. A tak jsem jako fajnšmekr uvítal jméno hlavního opičího hrdiny a i ten drobný detail, jakým bylo první slovo, co šimpanz vyslovil.

Na druhou stranu se to zajímavý děje v prvních pár minutách a pak až skoro na konci filmu. Prostředek je plytký rozjezd nutný k tomu, abychom pochopili šimpanzí motivaci a sledovali psychický vývoj hlavního vůdce opičího odporu.

Ne, že by to nebylo zajímavý, ale z hlediska dynamiky filmu to bylo takový ucajdaný. Film jako takový je trikově dobře zvládnutý a jenom párkrát je na opičácích poznat, že to nejsou ani lidi v převlecích, ani cvičené opice, ale počítačem tvořené figurky.

Je zajímavé, že si ve filmech většinou nevšímám hudby, protože i tady mi připadlo, že hudba byla udělána tak, aby nevyčuhovala a ani nerušila. Což je taky fajn.

Kromě dynamiky filmu mi vadil konec. Je takový nijaký a to nejpodstatnější se odehrává až v závěrečných titulkách, což je mi jasný, že 80% lidí, co na to šlo do kina, nevidělo. Já jsem tajně doufal v to, že uvidím převrat z planety lidí na planetu opic a to jsem fakt neviděl…

Co dodat závěrem? Jako fanoušek celé Opičí ságy jsem spíš nadšen. Nový začátek celého příběhu se filmařům spíš povedl a dohromady stvořili nadprůměrný film. Zároveň ale asi ani nelituju, že jsem to neviděl v kině a 60 % sleva za “lístek” se odráží i v mém celkovém hodnocení: 70%