A za pár měsíců se třeba dočtete, že jsem něco oháčkoval. Teda, ohackoval 
Držím se nepsaných Tassolvických pravidel a to, jak to bylo doopravdy, popisuju až v těle příspěvku, abyste si zvědavci zvědaví rozklikli příspěvek. Co kdyby tady třeba byla reklama? A já bych díky tomu vydělal obrovský množství peněz.
Ale pryč od hypotetických výdělků a zpět k tématu, že?
Když jsem měl na škole programování, tak jsme začínali tímhle postupem: Nejprve základy algoritmů, kde “jako” programujete v pseudo-kódu napsaným na papíře a má vás to naučit zapsat nějaký proces pomocí posloupnosti kroků. A začíná se vždycky popisem vaření polívky. 
Pak následovalo Programování 1 což byl vlastně starý dobrý Pascal. A v tom jsem už uměl programovat od základky, protože jsem prostě hyperinteligentní dítě. A taky jsem krásnej a mám velkej penis.
Po úspěšném absolvování následovalo Programování 2, kde jsme přešli na Delphi – takže Pascal objektově a děláte si drobný GUIčka. Pár prográmků z té doby mám stále někde na disku a občas se kochám tím, co jsem byl schopen “naklikat” v tvořiči GUIček.
No a pak přišlo Programování 3, které bylo (naštěstí) nepovinné a tam se začalo s Javou. A já jsem Javu tehdá absolutně nepochopil, a tak jsem si řekl, že těch pět kreditů za předmět asi nebudu nikde postrádat. S kreditama jsem měl v zásadě pravdu, protože jsem odpromovanej a otitulovanej inženýr. A stále jsem chytrej, hezkej a penis jsem měl velkej i bez titulu.
Ano, kredity jsem doopravdy nepotřeboval. Ale teď jsem si začal hrát s automatizováním testů a zjistil jsem, že na to už opravdu nestačí umět udělat testcase v excelu a pak si to v aplikaci nějak oklikat. Tady se už testy programujou. A kliká za vás Onó Samó.
A hádejte v čem se taková test automatizace píše? Ano, správně. V Javě.
Naštěstí mám pokrokového zaměstnavatele a ten mě poslal na týdenní školení. A po týdnu jsem konečně zjistil, v čem jsem měl problém s Javou. Když jsem dělal na škole programování, tak jsme rovnou tvořili GUIčko – pěkně ručně, postavit si celou aplikačku.
V rámci školení byla stavba GUI aplikačky až jako lekce číslo 13… Do té doby jsme si vystačili se standardním výstupem. A tudíž, po dlouhých pěti letech zvolávám:
Konečně jsem tu Javu pochopil!
Školení od EduMaster mi konečně pomohlo pochopit o čem vlastně ta Java je a taky jí přijít na kloub. Konečně mě začalo bavit v té Javě psát a taky jsem (konečně ) pochopil, co že to vlastně v tom kódu plodím.
Takže jsem si domů nainstaloval NetBeans (Eclipse nebrat!) a začal jsem se poprvé kochat Javou…
A ta aplikace? Taková školometská – postupně jsme si stavěli něco jako banku, kde jsme se učili objekty a dědičnost… A pak jsme si pro tu banku postavili UI, kde se dalo vkládat a vybírat prachy.
Vypadalo to hnusně a bylo to fakt školometský, ale pro mě to bylo poprvé, kdy jsem konečně pochopil, co že to vlastně do toho IDE píšu.
A to je vám pocit k nezaplacení…