Znáte web 1000 věcí, co mě serou? Tak tohle je něco jako přihláška do klubu…Asi vám došlo, že poslední dobou se vyskytuju v kinech poměrně často. A navíc se ze mě stal tuctový konzument multikinových trháků, takže si do kina jdu pěkně schřoupat svoje megakombo popkornu a koly. A teď si to představte:

Sedíte si pěkně na svém zakoupeném místečku a kino se pomalu plní. Za tak dvě minuty se sšeří v sále a vy si s úlevou odložíte svůj kýbl s popkornem pěkně na vedlejší sedadlo, které až do té doby bylo krásně prázdné.

Jenže v ten samej moment se dole u vchodu objeví partička frikulínů, co jsou sice tak mega cool, že maj všichni nejnovější ohozy a nejdražší mobily, ale na druhou stranu jsou natolik stupidní, aby pochopili hodinky a jejich význam… A tahle partička, jelikož ani čísla pořádně neumí, tak začne bloudit směrem k doposud čtyřem vašim volným sedačkám.

Ale to není to nejhorší. Už začaly trailery, kurnik! A já je chci vidět! Je mi jedno, jakej máte názor na reklamy a trailery před filmem. Jestli si kupujete lístek do multikina, tak se s obojím holt musíte smířit! A jestli máte něco proti, tak laskavě choďte na filmy někam jinam, děkujipěkně.

Vy se morálně už připravíte na to, že vedle vás bude sedět nadutá slepice v lepším případě a vystájlovanej borec v tom horším. A protože jsem už většinou tak dvakrát starší, jak nejstarší člen dané frikulínské partičky, tak vedle mě musí sedět vystájlovanej borec, co kdybych mu chtěl nějak napadnout jeho aktuální objekt zájmu, že?

Parta lemplů se pak následně za mnohého „jauvajs“ a neustálého infantilního hihňání blonďaté sjůpjstár přederou přes vás, nejlépe v momentě, kdy na plátnu zrovna běží trailer na film, co byste třeba i chtěli vidět. Drknou vám do vašeho popkornu, což vyvolá jenom další várku tupého hihňání od slípky, u které se divíte, že zvládá tak inteligenčně pokročilé funkce, jako je třeba samostatné dýchání.

Jelikož frikulíni jsou až moc in na to, aby uměli abecedu a matematiku alespoň třetí třídy základního stupně, tak ten nejchytřejší lokální nerd (pozor! rodiče mu koupili ajfouna! Štyřku!) po pěti minutách usilovného přemýšlení objeví zásadní novinu: Jsou o dvě řady jinde!

Fakt ještě někdo věří tomu, že by se v dané skupině mohlo objevit alespoň „IQ roje“ dostatečně vysoké na to, aby si oni uvědomili, že pro ně bude jednodušší pokračovat dál až do středu, protože vedle mě nejsou žádná další místa obsazená? Samozřejmě že se vystájlovanej borec otočí a celé stádo se žene zpátky přes vás!

A když už se vzpamatujete z prvotního šoku (a frikulíni se usadí o patro níž, protože do dvou prostě počítat neumí), tak se k vám za tmy přiřítí vyplašená paní, že jako sedíte na jejím místě. Trvá další celej trailer, než vyděšený paní vysvětlíte, že ona má sedadlko číslo šest a vy sedíte na osmičce. Pak konečně začíná film a vy můžete v klidu šáhnout do vašeho osmkrát zvrhnutýho kyblíku s popkornem pro ňamku a vychutnávat si film.

Ale dneska už vás nenechaj vychutnat si film celej. Jakmile začnou závěrečný titulky, tak najednou má celý kino pocit, že strašně nutně chce jít domů/na záchod/cokoliv. Je jim úplně jedno, že na konci titulků může být trailer. Prostě kalba, spářka a brko nepočkaj, že?

Naposledy mě dostala nadutá slepice, která se jako postavila, že teda jakože jde z kina domů. Ale titulky mají jak známe černé pozadí a v kině byla tma. Myslíte si, že si slípka aspoň sedla, aby jako počkala, než bude světlo? Ale kdepak! Slepice pěkně stála pět minut v mým výhledu, než se teda odvážila mi zmizet ze zornýho pole.

Až uslyšíte o střelbě v kině, tak mi asi z toho hráblo jednou provždy. A jestli mi chcete říct, že to do kina nestíháte, protože vám třeba chcípnul křeček, tak si laskavě uvědomte, že mě to zajímá asi tak jako Klause tání ledovců.