mám vás kupovat častěji?Jelikož jsem dneska napsal dva příspěvky, tak tohle výjde „zejtra“ ale z vašeho hlediska jsem to psal „včera“ jenom abyste mě chápali, protože asi budu mluvit o dnešku, jelikož to bylo včera 🙂

Tak dneska (včera ale vy to čtete zejtra) jsem byl nechutně pracovně vytížen. Ráno jsem se probudil už asi v devět, což na to, že jsem šel spát o půlnoci je celkem výkon.

A hurá psát seminárku. Napsal jsem dvě stránky. Za dvě hodiny dvě stránky, to je teda výkon. Pak jsem se na to vykašlal a vyjel jsem si do obchoďáku na oběd.

A po obědě jsem už jel rovnou do školy, jelikož mi ve dvě odpoledne začíná Němčina. Tak jsem už v jednu seděl na kompech školních a vesele psal blogový příspěvek o včerejšku (raději nerozebírat, co to pro vás je za den).

A pak hurá na němčinu. Já sice mám němčinu rád, ale když zrovna rozebíráme pojem Móda, tak to fakt na pokec není. Zvlášť když mám buď modré období a nebo černé období. Jiný barvy nosím minimálně.

A teď se zkuste v němčině bavit o tom, co by se nejvíc nějaký ženský hodilo za oblečení. Vymyslel jsem přiléhavé tílko, minisukni a kozačky do půli stehen. Alespoň se mě na nic dalšího neptali.

No a pak ve čtyři hurá směrem do práce. Pracuju sice až od šesti, ale jet domů a pak hned zas do práce, to se mi fakt nevyplatí.

Jenže problém. Kde se najíst. Přece jenom večeře je nutná. Ale nejdřív jsem se šel ukázat na infolince (a zanetit si, ukojit svojí závislost).

V práci jsem hlesul, že už se mi fakt do Mc Donalda nechce. Už mám fakt těch hamburgerů plný zuby, i když bych to o sobě nikdy neřekl.

Tak mi kámoš řekl, ať du na benzinku, co jí máme vlastně pod okny a tam si koupím bagety. Dobrej nápad. A konečně se dostávám k titulku svého dnešního (včerejšího, teda vlastně zítřejšího) příspěvku.

Sem vyrazil na benzinku. Svojí oblíbenou psycho-cestou. Existuje několik přístupových cest do benzinky a já psychopaticky volím cestu, abych nebyl vidět na kamerách. Poprvý, kdy se na kameře objevím je až vstoupím přímo dovnitř.

Psycho.

Tak si kupuju bagety a tam – Prodavačka (hm, vtipné označení, fakt mi došla invence). Vůbec né hnusná, mladá a culí se na mě jak sluníčko.

Si říkám, jestli to má v popisu práce. Tak se na ní taky culím, co jinýho že.

Vono, kdyby se na mě culila poprvý, tak si řeknu, že to má v popisu práce. Ale ona mě už viděla podruhý, vždycky se na mě culí a tak vůbec … no.

Ale asi si zatím budu myslet, že to je popis práce, i když bych řekl, že na ostatní zákazníky se tolik neculí jak na mě.

Há, jak egoistické.

Sem koupil kvůli ní tři bagety najednou a ještě litrovku pití a utratil svůj poslední papírový peníz, co jsem měl v peněžence.
Lehce jsme poklábosili o tom, jestli tak nezměrný množství žrádla hodlám do sebe nasoukat. Nakecal jsem paní, že je to večeře a svačina dohromady, že směna bude dlouhá.

Hm, kdybych Prodavačce byl býval věřil. Jsem v půlce směny a teprvá druhá bageta spořádána. Co probůh s tou třetí?

A vůbec, měl bych si asi vyzkoušet, jestli se na mě zase ta Prodavačka bude culit či tak něco. Jestli jo tak … hm, že bych jí třeba pozval na kafe?

Ále já jsem srab a vůbec, mám jisté nevyřízené záležitosti.

Ale bagety jsou dobrý.