…Když mě někdy v listopadu přijímali na novou pozici, tak se mě ptali, jestli mi náhodou nevadí pracovní cesty do zahraničí – především pak do Němec, kde má naše firma centrálu. Řekl jsem, že ne a fakt jsem to tak myslel. Pak jsem se pro jistotu zeptal ženy a ta celkem taky byla v pohodě. A tak jsem se s novou firmou domluvil, že bych tam jakože šel a koncem listopadu podal Červenýmu výpověď.
Čerení trvali na tom, že si mě tam nechaj ještě dva měsíce, takže když jsem prvního února do nový firmy nastoupil, tak jsem na nějaký cesty do zahraničí celkem zapomněl.
Ale firma nezapomněla a rozhodla se, že mě začátkem března vyšle do Němec.
Frankfurt nad Mohanem je pro mnohé z vás místo, kde jste možná tak přestupovali, pokud jste letěli někam do zahraničí. Mně se stal domovským městem na 14 dní. Tohle jsou moje neuspořádané postřehy ze zahraničí tak, jak mě napadly:
Samotné město má podle Wikipedie 650 000 obyvatel, v průběhu pracovního týdne možná trochu víc. Ale na první pohled mi Frankfurt připadl plnější a přelidněnější, než Praha.
Doprava Místní papírová lítačka vás proveze jednak asi osmi linkami metra, tak i dalšíma asi devíti linkama místních příměstských vlaků. Jedna jízdenka vyjde na dvě ojro šedesát, pokud se chcete svézt na letiště, tak tři ojro dvacet. A za ty dvě ojro šedesát se dostanete celkem daleko.
Třeba já jsem dojíždel z Furtu do Eschbornu (google it!). To je jako kdybyste se na normální lístek dostali z Prahy do takových Dobřichovic. Zlatá hudba pro mé uši. Mimochodem, po čtrnácti dnech jsem měl skóre dvou dopravních kontrol, pokaždé s úsměvem od revizora a posléze zdvořilým poděkováním.
A taky se musím pochlubit: Ačkoliv síť dopravního systému vypadala celkem zmatečně, tak jsem asi jenom jednou nastoupil do metra zcela opačným směrem. Je teda pravda, že dost stanic je přestupních a nebo tak šíleně řešených, že nástup na druhý směr byla záležitost na dlaších pět minut bloudění.
Ekonomika: V Němcích je v neděli zavříno. Všude. Pokud chcete v neděli jíst, měli byste si koupit jídlo už v sobotu. A jestli na to zapomenete, tak se smiřte s tím, že se najíte maximálně tak v mekáči a nebo u místního Turka. Já jsem na to byl naštěstí pčipraven, takže pohoda, ale můj kolega si stěžoval, že mu to kompletně vypadlo z paměti.
Jo, a ještě jeden dovětek: Zatímco tady je mekáč stále ještě považován za „lepší“ restauraci, kde je čisto a krásně po většinu času, tak v Němcích do mekáčů a jim podobným chodí spíše „spodina.“ No, prostě na nedělní oběd s malým děckem bych tam bejt váma nešel. A vlastně … jestli ještě pořád chodíte na nedělní obědy do mekáče a jim podobným, tak se nad sebou zamyslete…
Řeč. Němci mluví Německy. Tasselhof umí Německy. Tasselhof umí německy už fakt málo. Ale i tak mi raději vše pomalu a trpělivě vysvětlovali německy, než aby se přepnuli do angličtiny. Zároveň na příkladu svého pouze anglicky mluvícího kolegy vím, že s angličtinou se domluvíte.
Zábava Teda, já většinu pracovního dne pracoval a večer jsem byl natolik unavenej, že jsem málokdy někam šel. Ale pokud máte dostatek volnýho času, tak si vyfoťte Evropskou centrální banku a Frankfurtský dóm. A pokud máte ještě kus času, tak doporučuju místní Zoo.
Sice je to taková záležitost na jedno odpoledne, protože je to fakt maličkatý, ale zase mají otevřeno i v neděli, takže když nemáte kam, je to dobrá alternativa. Vstupné lidových osm ojro.
Jo, pokud se chystáte na pivo, tak vás jenom dopředu varuju: Půllitr stojí kolem tří ojro průměrně, někdy čtyři. Jo a dýško se očekává.
Jídlo: Na jednomužnou porci v restauraci s pitím si vyhraďte tak 12 – 15 ojro. Pokud chcete něco extra, tak se klíďo píďo dostanete přes dvacku jenom za jídlo (ale ten medium-rare rib-eye steak za to fakt stál!).
Pokud máte rádi něco fakt ostrého, tak vám doporučuju zajít na Best Worscht in Town. Tam prodávají pravý německý „Worscht“ (Buřt) upravený do podoby currywurst. Což znamená, že opečený buřt se nařeže na plátky a pak zalije pálivou omáčkou.
A když říkám pálivou, myslím tím pálivou. Pálivosti jsou A, B, B+, C, D, E, a F. Na to, abyste si dali céčko, vám musí být osmnáct. Na E a F vás nechají podepsat prohlášení, že víte, do čeho jdete.
Já jsem začal (a skončil) na pálivosti B+, což je habanero chilli. Upřímně doposud to nejpálivější co jsem kdy jedl.
Celkem kolem a kolem na mě Furt zapůsobil celkem pozitivně. Na dovolenou bych tam nejel, ale jako město businessu je to zajímavá destinace se spoustou zajímavě řešených budov.
A fotky třeba někdy jindy 🙂