V čem? No v bazénu, přece!Pamatujete se někdo na Ergo? Tak třeba já si na ní pamatuju dost dobře, protože jsem se s ní vyspal. Tak přesně tahle Ergo se mi ozvala, že chodí plavat do bazénu, a jestli jako nechci taky.

Nechci.

Teda, vlastně! Chci! Do bazénu jsem totiž kdysi dávno chodil a dost mě to bavilo.

Slovo dalo slovo a v úterý 12. dubna jsme se sešli u bazénu, co je kousíček od Florence. A hned jsem se musel svlíknout. A do bazénu a plavat.

Žádný „jak se máš, co děláš,“ nebo „Jé, to jsem tě dlouho neviděla!“ Prostě hned plavat. „A co když se mi nechce?“ zeptal jsem se. Na to se Ergo jenom ušklíbla a vytáhla kožený bič…

A zbytek příběhu mi asi neuvěříte, co? Jasně, bylo to trochu jinak.

Varoval jsem jí, že jsem strašný máslo, a i to, co Prajzli vydávaj za bazén, hned tak asi nepřeplavu.

Pro pochopení: Pod pražským pojmem „bazén“ se skrývá něco, co je kaluž pětadvacet metrů dlouhá a ani ne deset metrů široká. Z Hradce Králové jsem zvyklej, že bazén má na délku 50 metrů a na šířku 8 drah, takže takových dobrých 16 – 20 metrů.

Je pravda, že voda v Královéhradeckém bazénu má 18 stupňů Celsia, kdežto zde měla 23. Ale to je asi jediný pozitivní rozdíl. Pražáci totiž mají zjevně zcela obrácenou bazénovou politiku: Když je bazén dvakrát tak menší, tak do něj nacpeme dvakrát tolik lidí!

„Tyjo, tohle je fakt moc…“ podotkla Ergo, když jí jeden skokan málem přistál na hlavě.
„Slečno, nestěžujte si, laskavě!“ okřiknul jí pán na břehu, „Vy jste alespoň v bazénu celá!“

Pravda – pánovi se do bazénu vešly už jenom nohy. I sželelo se Tasslovi milého pána a postava jeho z bazénu se vytratila. Než se onen ale k něčemu dokopal, tak do bazénu naskákaly tři děti a tudíž tam bylo ještě plněji, než před chvílí.

Ale i tak trvala Ergo na tom, že jako když jsem v bazénu, tak budu plavat, protože bazén je od toho, aby se v něm plavalo. Protiargumentoval jsem na reálném příkladu dvou pubertálních slečen, které seznaly, že chodit do bazénu plavat je strašnej mainstream, a tudíž se zastavily uprostřed bazénu a daly se do řeči, čímž učinily jakékoliv plavání skoro nemožným.

Ergo mi poradila, že když je elegantně obeplavu, tak si mě třeba i všimnou. Na chvíli jsem zapomněl, že jsem vlastně ženatej a rozhodl jsem se elegantně obeplout obě slečny. Nic. Ale čiré, destilované …

ŇYC!

Zatímco já jsem se neúspěšně snažil zaujmout dvě slečny svojí ladnou čubičkou, tak Ergo doplavala na druhý konec bazénu. A zrovna k ní doplul pán kraulem. Ale jakým kraulem! Takovým cákavým kraulem, něco jako když výletní parník na Niagarských vodopádech dopluje až příliš blízko k vodopádům a nyní se silnými záběry svých koles snaží odvrátit nevyhnutelné.

Když jsem se k ní konečně došinul i já, tak konstatovala: „Tyjo, ten pán strašně cáká!“ a pak se mě zeptala, jestli taky tak strašně cáká, když plave. Po pravdě jsem odpověděl, že ne a pak jsem nahlas domyslel, že zato já se v bazénu pohybuju s grácií křižníku Potěmkin.

Dvě vůbec né hnusný slečny se nato otočily a znaleckým pohledem přejely mé … hm, objemné tělo. „Tyjo, na cákání bys mohl balit holky!“ postulovala Ergo novou teorii, kterou jsem se rozhodl otestovat. A nejenom já, protože ten kraulovej pán se vydal na pětadvacetimetrovou plavbu zpět na druhý konec … a cákal u toho snad ještě víc, než předtím.

Nezabírá to.

Slečny nějako nemají rády cákání a navíc jsem na příkladu onoho pána seznal, že cákavé obeplouvání slečen vám sice přitáhne pozornost, ale ona slečna…

„Debile!“ prohlásila na adresu onoho pána jedna slečna hned poté, co na ní jedním obzvláště zdařilým tempem vycáknul půlku bazénu. Tudíž balit slečny na cákání není úplně nejlepší nápad a dokonce si myslím, že jsem ženatej hlavně proto, že mě žena neviděla před svatbou plavat v bazénu.

A jelikož onen pán vycáknul půlku vody z bazénu a správa bazénu se to rozhodla vyřešit tak, že tam pustili další lidi, tak jsme se rozhodli naši první plaveckou exkurzi ukončit. Nabídl jsem Ergo, že ji doprovodím domů, protože se přeci umím navigovat.

Ti, co mě znají pořádně, se již smějí.

Takže jsem Ergo posadil na úplně jiný metro úplně jiným směrem a udělil jí tím lekci: S Tasslem se smí plavat, ale jakmile chce Tassl navigovat, tak uteč! 🙂

A jestli mě Ergo za tenhle zápisek nezabije, tak příští týden jdu plavat zas!

Tak nepřepínejte.