Muž kočičích reflexů a svalů jako z ocele se vrací, aby tentokrát zažehnal internetovou krizi…„Dobrá, takže klikněte na tlačítko Start.“
„Žádný tady není.“ odpovědělo mu sluchátko.
Administrátor se zle zadíval na telefon, co mu zprostředkoval hovor a s hlubokým povzdechem odpověděl: „A co máte vlevo dole na monitoru?“
„Samsung.“ odpověděl mu ze sluchátka uživatel.
Pracovník zkontroloval – dnes asi posté – že jeho telefon neobsahuje tlačítko „zabít uživatele“ a pak do telefonu odevzdaně vzdechnul: „Tak to vypněte a zapněte a kdyžtak se mi ozvěte.“
Pak s úžasem vyslechl odpověď a na celý sklepní kumbál zakřičel: „COŽE?! VY NEVÍTE JAK VYPNOUT POČÍTAČ?!“ a třísknul s telefonem.

„A mám toho dost!“ zasupěl si pro sebe. Ale to už se za ním otevřely dveře a jedna žena z horních pater na něj zašvitořila: „Michálku, vyste takoéééj šikovnéj…“
Podíval se na ní pohledem, na který byste už potřebovali zbrojní pas. Kolegyně to zjevně nezaznamenala a švitořila dál: „Jedné naší analytičce nefunguje počítač. A vy ste takovej hodnéééj…“
Začal se zvedat ze židle a s výrazem vězně jdoucího na popravu se začal šourat za ní.

„Michálku…“ bručel si pod vousy. „Na netu jsem Darken, sakra! Ovládám linux tak, že bych naprogramoval novej systém a místo toho…“

V kanceláři seděly dvě kolegyně a jelikož jedné z nich nefungoval počítač, tak se bavila s tou druhou:
„Ale je to chlap šikovnej, to jo.“
„Ale je nějakej divnej.“ odvětila ta druhá.
„Co bys čekala od ajťáka! Ti jsou divní všichni!“
„Tenhle je prej tak divnej protože se mu nelíbí, kam ho přeložili.“
„Drby nikdy neodmítnu!“ usmála se ta první.
Ta druhá se lehce nahnula a zašeptala: „Prej dělal na supertajným systému v Pentagonu. Ale urazil prej někoho hodně vysoko, a tak ho přeložili jako technickou podporu sem.“

Jako na zavolanou se v tu chvíli otevřely dveře a v nich se zjevila postava ajťáka. Slovutný Darken pohlédl na prachbídné červy v kanceláři a obě její obyvatelky od sebe odskočily, jako když do nich střelí.
„To jsem ráda, že jste přišel, Michale.“ zašvitořila jedna z nich.
Odpověděl jí pohledem masového vraha těsně před další akcí.
„Víte, nefunguje mi počítač.“
Přehlédl ji pohledem chladným tak, až jí naskočila husí kůže a místo dalšího vyptávání sednul k počítači a pohnul myší.

Nic.

„Co jste s tím zase prováděla?!“ povzdechnul do monitoru.
„Já?“ odvětila uraženě uživatelka, „nic! Asi ono samo…“
„To není možná. Onó Samó teď prokazatelně operuje v zahraničí!“
„Aha. Tak to potom nevím…“ odpověděla mu a nasadila ten nejnevinnější obličej na světě, že by ji jakákoliv porota na světě okamžitě osvobodila.
Tedy, až na Darkena.

Zadíval se na počítač a pak vytáhnul myš z USB a zasunul do jiného. Počítač i myš začaly reagovat.
„Co tomu bylo?“ zeptala se uživatelka se stále stejným nevinným výrazem i tónem.
„Ixpéčka přemapovaly myš na jinej divajs.“
„Éééé…“
„Prostě tu myš nestrkejte do jiný zdířky!“

Nasupeně se zvedl a vyrazil ze dvěří. Cestou dolů do sklepení do serverovny si pro sebe brumlal: „Natahat si tam smradlavý zelený kytky, andělíčky a šutry, to jo… Ale vyndat myš … Ta ženská snad pamatuje trilobity…“

Došel do serverovny a obrátil se do jednoho výklenku, kde byla plyšová figurka tučňáka, obrázek vousatého chlápka s dokreslenou katanou a slovo SHIBBOLEET. Jakoby začal mluvit k obrázku:
„Viděl jsi to někdy? Naprogramoval jsem dva superinteligentní bezpečnostní systémy a ani jednou mě nepochopili. A teď abych pomáhal těm…“
Nabral slinu a s odplivnutím dodal: „Uživatelům!“

„Ale tomu je konec!“ řekl si pro sebe a otočil se ke svému počítači, kde na něj blikala příkazová řádka linuxového terminálu. Věděl, jak fungují vyhledávací algoritmy tajné služby. Sám je programoval. To samé věděl o systému vyhledávání zločinců na síti. „Tohle bude hračka!“ dodal pak a pustil se do psaní…

Dopravní letadlo ČSA narazilo do hlavního datového střediska firmy Seznam.cz. K akci se přihlásila teroristiocká skupina Darkenheim, která operuje především na internetu. Jejímu vůdci, vystupujícímu pod přezdívkou „Darken“ se podařilo obloudit tisíce lidí, kteří jej poslouchají na slovo. Samotnou akci provedli stoupenci této internetové sekty.

Co to je DNS? A jaký vliv to bude mít na českou ekonomiku? Tyto odpovědi vám přineseme okamžitě poté co se nám podaří vyhledat odpovědi na Wikipedii.

V centrále BIS panoval červený poplach již od božího rána. Analytici se snažili získat jakékoliv informace, ale ani jinak velmi zabezpečené připojení nefungovalo. Tajní agenti se snažili dostat do zbrojnice pro zbraně, ale elektronický zabezpečovací systém je nechtěl autorizovat. A co víc: Rozbil se kávovar na pátém patře.
Ředitel měl právě ve své kanceláři kapitána Stronga: „Díky tomu, že jste se vrátil z Ameriky, jste jediný, kdo má nějaké zbraně.“
Strong právě vybalil játrovku a odpověděl mu: „Nasadím všechny dostupné prostředky, pane!“
„Dobrá. Ale musím vás upozornit na jednu věc.“
„Ano, pane?“
„Nejspíš jde o inside job.“
„Prosím?“
„Domníváme se, že ten terorista, ten Dráb, Družba, Dr…“
„…Darken, pane.“
„…Darken, děkuji vám. Tak tenhle se nejspíš nějak dostal do naší budovy.“
„Není možná!“
„Ano, je. Postupujte s největší opatrností. Odchod!“

Strong se vydal vpřed chodbami tajné služby. Jeho kočiočí reflexy se samy od sebe aktivovaly, mužné svaly napnuly jako provazy. Nepřítel mohl být kdekoliv…

Superteroristsa Darken seděl u svého počítače a pilně klepal do klávesnice. „Internet jsem vám odstavil, holenkové, checheche! A teď se vás zbavím jednou provždy! Konečně se nebudu muset babrat s uživatelama!“

Pohlédl na poslední řádky svého kódu. Nejprve po internetu rozšířil video malého prasátka v holinkách, co tančí na roztomilou muziku. Toto video si stáhly miliony uživatelů. A ani jeden z nich netušil, že ve videu je skryt zákeřný kód, který se právě Darken chystal aktivovat. Po příštím shlédnutí se uživateli rozbliká monitor do takové frekvence, že pokud skončí jenom s epilepsií, může mluvit o velkém štěstí.

Kochal se klávesou Enter. Už jenom pár okamžiků jej dělilo od konečného řešení uživatelské otázky. Nadechnul se a jeho ruka se vydala směrem ke konečnému spuštění.

Dveře se rozlétly a v nich stál samotný kapitán Strong.

Ztuhnul uprostřed pohybu a vytřeštěně na něj civěl. Dopaden! A to byl tak blízko! Rychle přemýšlel nad tím, jak by mohl Stronga zneškodnit.
„Dobrý den, Michale.“ pozdravil jej kapitán vesele.
Pokud by to šlo, nasadil by ještě vytřeštěnější výraz.
„Někde se nám tu po budově schovává schopný počítačový hacker. No, a protože jste od těch počítačů, tak jsem se chtěl zeptat, jestli nevíte, kde by se mohl tak schovávat.“ švitořil Strong
„Éééé…“ odpověděl univerzální uživatelskou odpovědí, kterou slýchával tak často na prakticky všechny své otázky.
„No, myslel jsem, že by mohl být třeba v datovým centru?“ znejistěl lehce Strong.
„Datové centrum…“ vracelo se Darkenovi myšlení.
„Ano. Datové centrum. Kde prosím je?“ vrátil se Strong ke švitoření.
„Tady…“ začal Darken a pak se rychle opravil: „…ééé… Tady… není. Datovéééé centrum máme až v Brně.“
„Aha.“ vzdechnul si Strong.
Z vytřeštěného výrazu se pomalu stával výraz: „Huš, huš, vypadni už.“
„Tak já jdu…“ odpověděl Strong.“
„Do Brna.“ usmál se Darken a setsakra se snažil nesmát se ďábelsky.
Strong pokrčil rameny a odešel.
„Tohle počká.“ zamumlal si Darken nad svým programem. „Musím se tu lépe zabezpečit.“ dodal pak a začal psát nový program.

„Prohledal jsem všechny místnosti a není tady, pane!“ podával Strong hlášení řediteli.
„Že bychom se mýlili?“ zamyslel se ředitel.
„Ať je to jak chce, tak můj postup selhal…“
„Ten člověk se pohybuje online… to chce začít kyberválku…“
„Už vím, kde hledat!“ výsknul si Strong a vyběhl ven z místnosti.
„Snad ví, co dělá…“ povzdechnul si pro sebe ředitel a z okna sledoval zmenšující se siluetu kapitána Stronga.

V taktickém středisku vojenské kontrarozvědky stáli tři muži. Jeden kapitán a dva generálové.
„Pánové, jste nejlepší hackeři v armádě a možná i v České republice. Doufám, že jste se neflákali.“ oslovil je Strong.
„Snažil se zaútočit i na sídlo kontrarozvědky, ale nepovedlo se mu to, máme klíče o délce 4096 bitů.“ odpověděl mu generál Error.
„To je několik paneláků.“ podivil se Strong.
Oba generálové pozvedli oči v sloup a pokračoval generál Failure: „Naštěstí jeho útoky před chvílí ustaly, tak se mu snažím dostat na jeho disk.“
„Super! Myslíte, že ho chytneme?“
„To si pište. A pak ho zavřem do takový díry, že by ho zachránil snad jenom generál Attorney.“ usmál se genrál Error.
„Mám to! Jsem na jeho disku!“ zakřičel generál Failure.
„Co tam vidíte?“
„Je asi opravdu z vojenské kontrarozvědky. Je tu totiž nastavení generálských účtů.“ mumlal si generál Failure spíš pro sebe.
„Co tam je ještě?“ natahoval se dychtivě generál Error.
„Je tady nějakej adresář, kde je video a skript.
„Skript? Ten bych lehce pozměnil…“ ušklíbl se generál Error.
„Tak se na něj podíváme…“ dodal generál failure a otevřel skript pro editaci.
„Proboha!“ zhrozili se oba generálové prakticky ve stejný okamžik.
„Co… co?“ probudil se již dřímající Strong, protože práce s počítači jej neskutečně nudila.
„Jestli tohle spustí, tak zabije všechny, kdo tohle video uvidí!“ zděsil se generál Failure.
„Shlédlo to dvěstě milionů lidí na Youtube a stáhly si to dvě miliardy lidí.“ konstatoval již od druhého terminálu generál Error.
„Spustím to na jeho mašině. Jestli se dívá na monitor, tak zažije nemilé překvapení…“

A nyní vám přinášíme žhavé zprávy: Vojenské kontrariozvědce se podařilo ve spolupráci s BIS rozprášit teroristickou skupinu Darkenheim a o jejím vůdci se předpokládá, že byl zabit v boji. Firma Seznam obnovila svoje servery ze záloh na disketách a internet opět funguje. Proto se více o této kauze dozvítze i na našich internetových stránkách.

A nyní vám na žádost mnoha z vás pouštíme toto rozkošné video malého tančícího prasátka v holinkách. Zůstaňte s námi!

Strong seděl ve své kanceláři a právě řešil, jak sepsat zprávu o zásahu, když mu jako na potvoru nefunguje jeho počítač.
„Neviděli jste někdo toho ajťáka, jaksejenomjmenuje…“
„Michal? Ten včera odpoledne někam ve kčiku utekl, a dneska do práce nepřišel…“ odpověděl mu kolega z kanceláře.
„No, snad se s ním ještě někdy potkám…“ dodal věštěcky Strong.

Autor děkuje Darkenovi za inspiraci na tuto prasárnu a jedním dechem dodává, že postava hlavního Záporáka je výplodem jeho mysli a jakákoliv podobnost s realitou je neúmyslná a nechtěná