… ale prostě tohle nemůžu jen tak nechat pro jednoho člověka, když jsem se s tím tak dlouho psal…Mi dneska přišel mail:

> Ahoj
> Nějak sem přemýšlela kdo by mi na mou otázku mohl odpovědět aaa narazila jsem na tebe.Do odpovědi tě nenutím, zvlášt jestli momentálně nemáš na odepisování náladu.Ale…..jak ses popral s dospělostí? Mám pocit že to jsou jenom samé starosti, zařizování a že to prostě nikdy nemůže mít člověk v pořádku.Vyřeším jeden problém a hle najednou stojím před větším.Když jsem prožívala školku tak byl můj sen být dospělá abych se večer mohla dívat na televizi :O) Tyhle zákazy už dávno pominuly a já …….. nezapnu bednu jak je tejden dlouhej.Proč mi mamča něco nezakáže :O) pak bych (když se to zrovna nevyvede ) to měla na koho svést. Zodpovídat za svůj život je těžší než jsem si dokázala představit.
> Jestli tě napadne jediné slovo až to budeš číst, tak mi ho prosím napiš.
>
> …človíček který se snaží dospět ve
> správného člověka…
>
>
>
>
>
Moje Reply:
Ahoj, velmi rád ti odpovím:
Problém je v tom, že já nejsem dospělej. Vůbec. No dobře, devadesát procent svýho času se jako dospělej nechovám. A zbytek? Zbytek mám příšerný depky typu: „Kam se to všechno podělo?“ Jednoho dne jsem se prostě probudil, podíval jsem se na sebe a uvědomil jsem si, že jsem starej. Už chodím do práce, mám dovolenou místo prázdnin (i když jsem student) mám prémie, přesčasy, plány, úkoly.

Sakra, je dospělost tohle? Opravdu, když mi bylo 16 let tak jsem chtěl přesně tohle? Možná právě proto vzniknul Tasselhof, bezstarostný šotek, který zpočátku posílal lidi, co se mu nelíbili pěkně přímo do prdele a ještě se jim vysmál.
Ale pak se stalo to, že já a Tasselhof jsme se stali tak nějak jedním a já jsem pořád ten pubertální frajírek.

Takže: Sem se ti pokusil říct, že se možná ptáš na špatný adrese. Já nejsem ten, kdo by měl dávat rady do života. Já jsem zamindrákovanej třiadvacetiletej maník, co se chová jako tak sedmnáctiletej kluk bez mindráků. Jo, tohleto jsem já. A zaboha nechci bejt dospělej.

Zakazuje mi někdo televizi? Ne, ani náhodou. Zakazujou mi internet? Ne, protože ani nevěděj, jestli ten program mám „do školy“ a nebo „pro zábavu“ – neuměj to posoudit a možná bych tak strašně potřeboval, aby mi někdo net zakázal a nebo kontroloval. Vždyť jsem na internetu strašlivě závislej.

A jestli chceš „radu do života“ – tak si snaž zapamatovat a dodržovat tohle : (není to z mojí hlavy, kdybych se ti zdál „chytrej“)

Existují 4 typy činností, které se dají rozdělit podle naléhavosti a důležitosti:
1.: Není Důležité a je Naléhavé
2.: Není Důležité a Není Naléhavé
3.: Důležité a Naléhavé
4.: Důležité a Ne Naléhavé

Snaž se řešit věci, co jsou důležité, ale zároveň nejsou naléhavé. Pokud budeš řešit jenom naléhavé a důležité věci zároveň, tak velmi brzo „vyhoříš“ – přesně v tomhle stádiu se nacházím já.

Pokus si odpovědět, co to znamená být dospělý.
Pokus si definovat, co je to správný člověk.
Zkus jeden den předstírat, že se chováš jako „správný člověk“ a sleduj, co to udělá s okolím.
Pokud nic nezjistíš, zkus správného člověka předstírat týden.
A pak se začni chovat tak, jak si zvyklá.

Zodpovídat za svůj život je hrozný.
Ale zvládly to už i divnější typy jak jseš ty nebo já, což nám dává jistou šanci 🙂

Ještě bych ti možná napsal pár strašlivě chytrejch věcí … ale jelikož jim sám nevěřím tak se bez nich musíš obejít….

Snad jsem tě až moc nezarmoutil nebo cokoliv jinýho.
S pozdravem
Pavel Janíček
podle občanky dospělý člověk