Další díl od naší dopisovatelky 🙂
Slavnostní uvedení Řezníka, v tomto případě Řeznice, skončilo. Hrabě Schweizenberg si v soukromí své pracovny stáhl slavnostní pokrývku hlavy ozdobenou prasečími oušky a unaveně vzdychl. Nešlo to dobře. Svobodní prasáci byli možná čestní a velkorysí muži, ale to problém jen prohlubovalo. Byli to MUŽI! To znamenalo, že idea ženy coby nejmocnější ochránkyně Prasprahy se jim vzpříčila v krku jako rybí kost.
Vyzváněcí tón Nohavicovy písně Tři čuníci na růžovém mobilním telefonu prozradil, že na tajné lince je pan V.
Haló? chrochtl hrabě do přístroje, aniž by se představil.
Chápu to tak, že uvedení do úřadu provázely emoce, řekl tiše pan V. Ani on se nepředstavil – dodržoval základní pravidlo všech tajných agentů světa. Žádná jména, žádné konkrétní údaje, vlastně žádné konkrétní cokoli.
Bohužel.
Potřebuje plnou podporu lóže. Blíží se potíže. Navštivte mě všichni i s otcem Floriánem na Ministerstvu sociálních věcí. Kancelář VP3 (čti: vépři). Zítra v poledne. Pan V zavěsil.
******* ******* *******
Skrytá kancelář v druhém suterénu, kam se vstupovalo přes uzamykatelný kumbál uklízečky (výška 189 cm, hmotnost 107 kg, specialistka ostrahy pro boj s improvizovanými zbraněmi, třída 00 – povolení mrzačit a držkovat) s výlevkou, byla zařízena stroze, aby neprozradila žádnou libůstku nebo – nedejprase – slabinu svého majitele. Pan V seděl na otáčivém kancelexu za sériově vyráběným stolem a sledoval, jak se hrabě Schweizenberg, Růžová Bena i otec Florián usazují do křesílek.
Za chvíli tu bude kančí se zelím, řekl.
Ne díky, opáčila zdvořile Bena, už jsem jedla.
Já maso nejím, jsem frutarián, odmítl otec Florián.
A já bych prosil černou desítku, dodal hrabě.
Ale ne, řekl pan V. Za chvíli přijdou agenti Khan Chi a Zhe Lee z orientální sekce CIA. Vyšetřovali von Schweinsteinovy zločiny v Pandžábu. Údajně tam zajal několik mistrů jogínů a nutil je, aby mu předali svá moudra.
Po diskrétním zaklepání vstoupili do místnosti dva muži v černém. V typické uniformě tajného agenta – černý oblek od Gucciho, bílá košile, černošedá kravata s drobným vzorkem a zrcadlové brýle. Jeden byl Ind a druhý Číňan.
Dobly den, pozdravil Číňan s přízvukem. My pšišli podat zplávu o aktivitách zloducha Vepšuta von Schweisteina.
Děkuji, agente Zhe. Posaďte se a spusťte.
Agenti s ladností bojových mistrů usedli na křesílek. Von Schweistein v Pandžábu zajal a mučil tši jogínské mistly. Z nich vytloukl tajemství otvílání blan mezi světy.
Paráda! Něco jako Stargate? optal se nadšeně Florián, čímž odhalil svou skrytou neřest – nekonečné béčkové sci-fi seriály. Oči mu zasvítily nad představou hydroponických zahrad na palubách kosmických lodí hluboko ve vesmíru.
Néé, odmítl lákavou ideu agent Zhe. Jedná se o multidimensionální blánu mezi lealitami.
To znamená, vstoupil do hovoru pan V, že von Schweinstein dokáže vstoupit do Prasprahy z jakéhokoli místa v Praze, kde jsou jen trochu oslabené hranice.
Sledovali jsme všechna místa, která by mohla posloužit k přechodu hranic, řekl agent Khan o moc lepší češtinou, než hovořil jeho kolega Zhe. Zdá se, že von Schweinstein upřel svou pozornost na území Kančího klanu. Začal vyvolávat potíže.
Nesmysl, odfrkl si hrabě Schweinzenberg. Druidi by s Vepřutem vyběhli raz dva.
Nikam běžet nemohou, doslova je přikoval na místě, namítl Khan. Podařilo se mu lapit do pasti druida Mokkurixe. Sedí v Praspraze v KFC na konci světa, mává slevovými kupóny od von Schweisteina a dožaduje se sezónního zabíjačkového menu z prasete s 20% slevou. Zdá se, že s postupujícím věkem senilní a zrácí smysl pro realitu.
Zmatené ticho. Jakou realitu? odhodlala se nakonec k doplňujícímu dotazu Bena. Vnímá jich spoustu, o jednu víc nebo míň nemůže hrát roli.
Realita je jen jedna! pronesl neochvějně agent Khan. Vše ostatní je jen májá.
Florián si začal polohlasně broukat píseň božského Karla, zatímco pan V a hrabě Schweinzenberg na sebe vrhli dlouhý pohled tak-to-je-tenhle-typ! plný nadřazenosti.
Táááák cóóó tééééď? zazpíval na melodii včelky Máji otec Florián a vysloužil si tak od Beny pohlavek.
Jdeme pro druida! zavelela Bena, když se drsní tajní agenti začali dohadovat o nutných opatřeních. Projdeme Prasprahou, vlezem do KFC, dáme kuře a salát a popadneme druida.
Dobrý plán, uznal zasněně pan V se skelnýma očima. Frutariánovo bzučivé broukání a vyzpěvování Mááájááá se mu dostávalo pod kůži a on by odsouhlasil všechno, jen aby se z posledních sil dostal pryč z jeho vlivu. Pak ke mně přijďte i s druidem, od zítřka mám kancelář v budově Ministerstva zahraničí, ve strojovně výtahu v prostoru mezi dvojitou střechou.
Jááásěéééé! zahalekal Florián a náhle zmlkl. Pomalu se s tichým žuchnutím sesul ze židle na podlahu.
Děkuji, slečno Verbeno.
******* ******* *******
O tři hodiny později…
Anal natrach, urtvas betchvan, dochiel dienve! podivín v polyesterovém oblečku s rolničkami tloukl do bubnu a poskakoval na jedné noze pozpátku, zatímco jeho pomocník vysypával moukou dvounulkou složitý obrazem k otevření brány mezi světy, zatímco agent Khan, Florián a Bena přihlíželi.
Jaký klášter? optal se zmateně Florián. Jeho včelí záchvat po hodinovém omráčení pominul a kněz nyní vykazoval jisté známky zmatenosti.
Anal natrach, urtvas betchvan, dochiel dienve! vřískal šaman a začal rytmicky podusávat.
Jaký klášter? opakovala Bena podezíravě.
To on, ukázal na šamana bradou kněz, zakládá v gaelštině z rozhodnutí církevních otců nový klášter.
Chce jen těžit z dramatičnosti okamžiku. Je to šoumen, šeptla Bena.
Aha, šoumen, má buben, pírka a silového plyšáka, souhlasil kněz. O tom jsem četl knihu od Karla Kastaněty! Psal o svém učiteli donu Ferdinandu Miguelovi Rodrigovi Franciscovi Armandovi Felipovi Domingovi Benedictovi Javierovi Alfonsovi. A nakonec se zjistilo, že to byl jen jeho výplod halucinací.
Otec Florián byl religionistický znalec…
Hele, to je brazilské tango! poznal kroky dosud tichý agent Khan.
Vzduch se zatetelil a tkanivo reality se roztrhlo. Objevil se černý otvor do jiné reality lemovaný duhou.
A já myslel, že to bude vypadat jako svislá hladina, zhodnotil zklamaně Florián.
Jdeme ! zavelela Bena mocným hlasem. Takto veleli od počátku věků všichni Řezníci – hlasem, jemuž se nedalo odporovat.
A tak všichni tři skočili do tmy…
Tádýdýdadádadá, a to není všechno, přátelé!
Pokračování příště.