… když má člověk psát něco jinýho.Spadnul mi program, víme? Spadnul mi asi už popátý. Se ztoho potento…
A mám strašlivej bloggerskej absťák. Hlavou se mi honí spoousty myšlenek a třeba když si je sepíšu, tak mi to pomůže.
Hodně myšlenek je ohledně Japonky. Co já budu v neděli psát, až se vrátím z tý prochzky? No asi nic, protože kdybych to posral sepsáním něčeho ve stylu „nejsi hnusná“ jako například u Latinářky, tak bych asi z toho nevyvázl tak snadno…
Jenomže to je ten problém. Já vždycky něco takovýhodle plácnu. Teda né já, za to může moje podvědomí.
Jo, řekly mi to hlasy v mojí hlavě, abyste věděli.
Jenomže mám blogerskej absťák, takže o tom něco sepíšu. Och, ještě štěstí že Latinářka se přede mnou schovala do protiatomovýho krytu. Ale stejně jí zavolám.
Asi bych měl psát tu seminárku, co?
Asi jo.
Hmm, se mi nechce a navíc za chvíli začíná Pán Prstenů.
Ehm, měl bych napsat něco literárně hodnotného, když už nepíšu nic studijně hodnotného.
Něco strašlivě inteligentního.
Aha, tak nic no…
„You shall not pass“ (this year of university) mi zní hlavou.
Alespoň si zkusím, jestli ten vysokoškolský vtípek platí i o čtvrťáku:
„Jaký jsou nejlepší dva roky vysoký školy?“
„Třeťák.“
Už je to trapně o ničem, co?
Ale já mám pořád chuť něco psát.
Asi vypustím ven svoje podvědomí.
Ehm, radši ne,
Takže:
Stay Tuned