Vesmír, hluboký a nekonečný. Sledujete příběh hrdinné posádky lodi ENTERPRASE, která se vydává tam, kam se doposud žádné vepřové nevydalo!
A co víc! I VY můžete napsat další díl! Stačí jej poslat na moji adresu. Publikuju cokoliv. Fakt!Sirény poplašnjě kvičely a loď se otřásala pod palbou nepřátelské lodi.
„Sakra! Vždyť to byl novej lak!“ vzdechl si Karbenátek.
„Někam se mi vylil lák!“ zakřičel jeden z důstojníků.
Ozvala se další rána a z jednoho stanoviště na můstku vylétlo několik jiskřiček.
„Ničí naši loď!“ ozval se kdosi.
„Kormidlo na levobok!“ velel Karbenátek
„Kormidlem jde točit jenom doprava!“
„Tak zahněte vpravo!“
Další rána a na můstku na chvíli vypadla světla.
„Jsme Celeriáni, vzdejte se nebo zemřete!“ ozvalo se a pak se zase nahodila světla.
„Vzdát se? S takhle krásnou lodí? Nikdy!“ zakřičel Karbenátek a štěknul po jednom z důstojníků: „Opětujte palbu. Vypusťte kvarková torpéda.“
„Máme jenom škvarková torpéda, pane!“
„To je jedno, klidně na ně nalijte vařící sádlo, jestli to něčemu pomůže!“
„Připravuji kotle se sádlem.“ odpověděl mu důstojník.
„My tady máme fakt kotle se sádlem?“
„Ano, pane. O obranu lodi se staral vrchní velitel obrany Vepřolandského hradu.“
„A půjde rozžhavené sádlo vylít do vakua?“
„No, to budeme muset zjistit.“
Bum!
Další zásah ošklivě otřásl lodí.
„Za jak dlouho se uškvaří sádlo?“ optal se Karbenátek.
„Půl hoďky, maximálně.“
„Ale já bych to sádlo potřeboval teď! Tak zkuste škvarkový torpéda!“
„No… na ně potřebujeme škvarky.“
„A?“
„A ty nám zbudou až uškvaříme to sádlo, pane.“
„Takže se nemáme jak bránit?“
„Ne, pane.“
Další trefa Celeriánské lodě těžce otřásla kapitánským můstkem.
„Jaké máme možnosti?“ zeptal se Karbenátek do pléna.
Křach! Vzduchem proletěl odštípnutý kus lodi.
„Musíme se vzdát!“ hlesla poručice u komunikačního pultíku.
„Dobrá, spojte mě s nimi.“
Obrazovka potemněla a Karbenátek se připravil na velitelském křesle. Teprve pár hodin v něm seděl a už se ho musel vzdát!
Vzum! Poslední Celeriánské torpédo našlo svůj cíl a na můstku opět vypadla světla.
„Chcete se vzdát?“ ozvalo se do tmy podivným přízvukem.
Karbenátek se postavil a hrdě prohlásil: „Já vám řeknu, co s vámi chci udělat!“
Světla naskočila a Karbenátek poprvé pohlédl podivně zelenému Celeriánovi do tváře.
„Uááá!“ zařval Celerián.
„Chceme se … ééé…“ nechápavě koukal Karbenátek.
„Hnusný chapadlatý potvorýýý!“ pokračoval Celerián.
„Ale my…“ snažila se vysvětlit poručice Omamná.
„Letíme pryč! Než nás sežerou!“ zavelel Celerián.
Celá posádka nevěřícně sledovala záběr do vesmíru na cizáckou loď, která se urychleně vzdalovala a co nevidět přešla na nadsvětelnou rychlost.
„Vyhráli jsme!“ zakřičel kdosi z posádky.
„Dá si někdo čerstvý škvarky?“ dodal kdosi.
Kapitán Karbenátek se chopil interkomu u svého velitelského křesla a za chvilku se ozvalo vítězné kvíknutí palubního rozhlasu.
„Posádko, hovoří k vám kapitán! Poctivě jsme bojovali a zvítězili jsme! Naše první výhra je doma a to vše jenom díky našemu dokonalému maskování! Všichni slavme a na počest tohoto boje a vítězství nazvěme tutro část vesmíru Škvarkovou zónou!“
„Hurá!“ zakřičel sborově celý můstek.
„Nastavte směr nejbližší outlet. Sice jsme vyhráli jenom díky uniformám, ale i tak se to blbě nosí!“ řekl pak kapitán a vydal se hledat čerstvě uškvařené škvarky.
Být pokračovaný
Tato povídka je zcela novým nápadem z mé klávesnice a už není ani „na motivy“ povídky Vepřotrek 2: Děsivé setkání (2/2), kterou jsem původně vymyslel a sepsal 7.5.2003. Úvodní dvojdíl byl opravdu v tak žalostném stavu, že bylo lepší jej celý přepsat.