Hurá!Tak psychotest nelhal. Opravdu jsem paranoidní a vidím prostě tenhle svět jinak. Včera sice byla oslava tatíkových narozenin, ale jaksi se konala jenom ve čtyřech lidech.

Já, brácha, tatínek a jeho manželka. (Pro ty, co jim to ještě nedošlo – ano, moji rodiče se rozvedli a oba znovu oženili. A já žiju s mámou a jejím manželem)

Taková malá komorní oslavička. Chvíli jsme kecali u tatínka doma, kde se tatík alespoň přímo zeptal, jak že to vidím s vnoučatama. Tak já jsem tatíkovi přímo odpověděl, ať s vnoučatama nepočítá.

Dostal jsem ultimátum šest let a pak že prej se bude HODNĚ moc zajímat o vnoučata. No za šest let možná budu mít jiný názor, ale jelikož mám v příbuzenstvu malý parchantíky, co je občas musím hlídat, tak fakt nevidím vnoučata reálně.

A u tatínka nevidím už vůbec reálně, že se kdy potká s nějakou mou „známostí“. Tatínek mi totiž řekl, že jestli přivedu nějakou dívčinu, tak onu dívčinu seznámí s našima rodinnejma kořenama.

Sakra, proč zrovna já musím mít zjištěný příbuzenstvo až do 16. století? Já osobně jsem si už jednou „výpravu za kořenama“ zažil. A tohle bych nikomu fakt nepřál.

Ale zas na druhou stranu, pokud by dívčina přežila mýho tatínka ve zdraví, tak by už mohla přežít cokoliv. A Tím cokoliv fakt myslím COKOLIV.

Hezky jsem si s tatíkem pokecal a strašně jsem byl rád, že mi nenutil žádnou dívčinu. Sice mi nutil telefonní číslo na nějakou „fakt hezkou“ (vůbec né hnusnou) dívku, ale já jsem s hlavou hrdě vzyčenou odmítnul.

Taky co jinýho mi zbejvá, když moje volné minuty mi už tak nedostačují na nějaký inteligentní pokec.

Ale na Silvestra asi pojedu do Pardubic. Na trochu odvazu. Prej je kolem půlnoci parket plnej chtivejch upírek … hmm, já rád upírky 🙂

Do Hradce jsem dojel v devět večer, lehce podroušen a to už mi došla SMSka od kámoše, jestli nechci dojet do ACčka. Měl tam nějakou veselou párty z biologie. Sice nevím, co bych tam měl jako informatik pohledávat, ale v tu chvíli mi to bylo tak nějak jedno.

Dojel jsem o půl desáté a do deseti jsem kámoše přemlouval, ať mě taky seznámí s nějakou dívčinou. Jeho taky k něčemu rozhoupat, no to byla hrůza…

No a pak už jsem jenom popíjel, lehce konzervoval s dívčinama a ztrapňoval se na parketu s dívčinama a bylo mi fajn.

Sice byl trošku problém se pak dostat domů, protože ACčko je přesně na druhým konci města jak byldím, ale kámoš bydlí poblíž, tak to alespoň hezky uběhlo.

Tak takhle nějak jsem si užíval včera.

A co přinese zítřek se dozvíte v dalším vydání.