Vesmír, hluboký a nekonečný. Již dlouho Vepřové bažilo po tom poznat, jaká masa se žijí ve hvězdách. A nyní se jejich sen splnil, bariéra rychlosti světla byla prolomena a nová, zářivá loď ENTERPRASE čeká na svého kapitána.
A teď to nejlepší – ano! VY, právě VY máte tu šanci pomoci hrdinnému kapitánovi Karbenátkovi v konání hrdinských činů! I vy můžete napsat další díl! Vepřové impérium mělo dost důvodů k velkolepým oslavám. Jednak byl rok milénia, protože uběhlo přesně kulatých 1024 let od založení říše legendárním králem Řízečkem I. zvaným Posvátný a za druhé před rovnými 166 lety skončily vydáním t. zv. Ediktu Svinského, dlouhé vnitřní války mezi rody Vídeňských a Přírodních řízků. V neposlední řadě bylo důvodem k oslavám zasnoubení princezny Vepřolandské s mladým holandským řízkem.
Od těchto zásnub si mnozí diplomaté slibovali ukončení vleklých sporů o legitimitu nástupnictví holandských řízků na starobylý trůn Vepřového impéria. Protože v královském paláci nebyl dost velký sál pro plánované množství hostů, byla na hodovní sál adaptována lehkoatletická hala, kde obvykle probíhaly hody jako na příklad hody diskem, oštěpem, kladivem a podobně a proto se jevila jako hodovní sál vhodná.
V sále byla umístěna obrovská tabule, původně tabule výsledková, která byla nejprve rozprostřena a posléze prostřena pro významné hosty v čele se samotným Imperátorem, jeho dcerou, princeznou Vepřolandskou a jejím snoubencem. Pro méně významné hosty byly určeny menší tabule a tabulky, zvláště osmimístné trigonometrické a dvanáctimístné logaritmické, které však působily velmi přirozeně.
Pro novináře byly v předsálí postaveny lavice, a to trestná, vypůjčená z hokejové haly a irská z dostihové dráhy. Novináři na ni seděli jako na trní. Na čelní stěně byl umístěn velký historický obraz. Znázorňoval krále Řízečka Posvátného s mrtvým drakem v pozadí. V popředí byl vymalován šikmo uložený buben s šesti dračími hlavami a tajuplným nápisem „VHS“, který podle vykladačů znamenal Vepřové – Hovězí – Skopové, a to v pořadí jaké jim přísluší na stupnici uznávaných hodnot.
Podle živých barevných skvrn na obrazu se dalo uhodnout, že nedávno prošel několika významnými restauracemi.
Na hostinu se scházeli představitelé říšské i zahraniční aristokracie, technokracie, byrokracie a hlavně vepřokracie. Bylo vidět významné dvorní koketky, kroketky i kotletky, jakož i důležité hodnostáře. Přítomno bylo i bramborové pyré, ale to mělo na starosti jen závěrečný ohňostroj a jinou pyrotechniku.
Těsně před příchodem Imperátora a jeho blízkých, právě když se pět pěvců chystalo zapět prastarý chorál „Hej Ty Vznešený Stvořiteli Náš“, nastal v řídícím centru poplach.
Citlivé detektory i bezcitní detektivové zaznamenali vniknutí nežádoucího elementu. Nenápadní bodygardi, ověšeni revolvery, samopaly, kulomety, raketomety a plamenomety se vmísili mezi hosty. Novináři zaznamenali neobvyklou situaci a začali plnit bloky. Někteří do bloků psali, jiní do nich dokonce zaklekli. Nejslavnější tajný agent, s tajným číslem tak nízkým, že bylo menší než 1 a se jménem začínajícím písmenem B, přiskočil bleskově k jednomu z návštěvníků a nasadil mu automatická elektrofonická pouta.
„Mám ho!“ zvolal šifrovaně a již odváděl delikventa do sportovní vyšetřovny.
Imperátor právě vstupoval do sálu. Na sobě měl nízkotučný hermelínový plášť, v ruce žezlo, tradičně nazývané „berlice“ a po boku oba snoubence. Při pohledu na princeznu, která byla krásná jako vepřová panenka, mladé kroketky bledly a staré kotlety jako obvykle zelenaly. Holandský princ v nádherném trojobalu byl všeobecně hodnocen jako sekáč a to velice jemný. Imperátor však neusedl. Krátce pokynul hostům a odebral se do vyšetřovny, osobně vyslechnout vetřelce.
Zadržený pachatel tam vypovídal: „Jsem Karbenátek z rodu Vepřových produktů. Podle práva bych měl být pozván mezi nejvýznamnější hosty. Mám v sobě víc vepřového než kdokoli z vás. Mám v hrudi skutečné vepřové srdce a v hlavě vepřový mozeček. Jsem vepřošlechtic a ucházím se o nejmladší dceru Imperátora, krásnou princeznu Šrůtku. Přihlížejícímu Imperátorovi osmahlý čerstvý Karbenátek imponoval víc než impotentní vyšetřovatelé.
„Jak jsi se sem dostal?“ zeptal se mladíka.
„Vytočil jsem dva strážné u zadního vchodu“ odpověděl Karbenátek. „Potom jsem už snadno použil vytáčený přístup a po točitém schodišti vystoupil na galerii. Tam jsem se přidal ke Galským galejníkům, kteří točili generátorem třetí generace. Točil jsem s nimi, dokud dav dole nezačal skandovat. Skandoval jsem s nimi a to mi umožnilo vydávat se za člena Skandinávské delegace…“
„To stačí“ přerušil ho Imperátor. Odvážný mladík mu byl stále sympatičtější.
„Jestli jsi skutečně vepřošlechtic a máš v hlavě víc než jen sóju, dám ti šanci. Ještě dnes opustíš Impérium, vydáš se konat hrdinské činy a nevrátíš se dřív, dokud nedokážeš, že jsi skutečný hrdina. Na cestu ti dám tuto samonabíjecí rychlopalnou, dalekonosnou teflonovou dýku s laserovým zaměřovačem. Ponech si ji na znamení mé přízně.“ Imperátor domluvil a vrátil se do hodovního sálu.
Rota ozbrojenců vyprovodila Karbenátka na hranice říše a Mladý Karbenátek, povzbuzený mohutným kopancem vykročil do světa plného zlých draků, krvelačných vepřodlaků, mocných mágů a vesmírných vepřofágů.
…pokračování příště…
Povídka vyšla poprvé 27.3.2003 a jejím autorem je Paj