Vepřotrek je delikátní dílo z ryzího vepřového masa, který zasluhuje zachránit v jeho původní podobě. Ale to jsme museli projít nejednou restaurací…Já vím, dvě předmluvy k dílu, které mnozí z vás ani neznáte, je jako sledovat stále další předskokany kapely, o níž jste nikdy v životě neslyšeli. Ale věřte mým slovům: Na dobré vepřové se vyplatí počkat!
V minulé předmluvě jsem se připomněl Borinovi, duchovnímu, tělesnému, a tak vůbec otci Kultu Fantazie (dneska by se tomu říkalo projekt. My blbci tomu prostě říkali „Kult“), aby z databáze již zaniklého projektu webu vytáhnul všechny prasárny.
Nedělo se nic.
Začal jsem panikařit a nervozitou okusovat klávesnici.
A nakonec jsem se dozvěděl radostnou zprávu, kterou vám s potěšením předávám:
—————————————————————–
Nezapomněl jsem, akorát restaurování dávno časem pohřbeného Vepřotreku je delikátní operace, na kterou musíš jít s pinzetou a mikroskopem, nikoli motykou. Vyžaduje píli a přesnost a jediná chyba může znamenat zničení celého tak významného odkazu lidstvu. Jistě tedy pochopíš, že jsem raději použil metodu „dvakrát měř, jednou vepř“. Při samotné restauraci jsem musel řešit hned několik problémů:
1. Kam jsem tu zálohu Kultu !@#$ před lety schoval? A mám ji ještě? Neztratila se někde v nekonečné rekurzi adresářů „…/old_disk/older_disk/jeste_older_disk/…“? Při prvním zběžném prohledání disků jsem nenašel ani stopu. Při hledání „*kf*.zip, *kult*.zip“ pomocí Total Commanderu také nic. Panika rostla. Naštěstí mě pak napadlo nechat „hledat i uvnitř archivů“ a bác ho – po půl hodině chroustání byl Prapůvodní Zip Kultu Fantazie nalezen.
2. Po jemném a opatrném rozbalení jsem zjistil, jak prasácky jsem tehdy databázi článků implementoval. Mít prasáckou implementaci je jistě tím nejlepším podhoubím pro Vepřopunk a vysvětluje to, proč právě na Kultu se tak dobře uchytil, zatímco v New York Times, People Magazine a Náš chlév ho odepsali kvůli nízkým ohlasům ještě před vydáním prvního dílu. Ovšem zpracovávat takhle zprasenou databázi bez pomoci původních skriptů, to už nechá i relativně vzdělanému člověku zamyslet. Databáze článků se skládala z jednoho velkého souboru, obsahujícího v pevně vytýčených „kastlících“ záznamy o jednotlivých článcích – název, datum, autora, perex a pár dalších informací, stylem „prvních 5 bajtů – id článku, dalších 20 bajtů – datum publikace, dalších 100 bajtů – název článku“ atd. Tady už musely přijít sofistikované metody a trocha programování (vyhledávat a vykopírovávat ručně 11 Vepřopunků z umatlané hroudy 394 článků by byla práce pro nejtěžší trestance). Nicméně, s mozkovou kapacitou restaurátora, velkou to kapacitou v oboru restaurací, se dílo podařilo a syrová binární podoba se základními údaji o jedenácti Vepřopuncích byla na světě.
3. Zbývá restaurovat samotný text článků. Starý, prasácký, Kult fantazie ukládal články v podobě {id}.txt souborů do deseti adresářů, očíslovaných 0-9. Jednalo se o jakousi formu hashování, která měla zabránit, aby se v jednom adresáři hromadilo přílišné množství souborů. Články, jejichž id končilo nulou, šly do adresáře „0“, ty, jejichž id končilo jedničkou, šly do adresáře „1“ a tak dále. Což je z dnešního hlediska celkem nesmysl, ale nezapomeňte, že tehdy byla jiná doba. Soja tehdy ještě tolik neletěla a staré dobré vepřové metody vládly (co pozůstatků z oné pionýrské doby nám dodnes zbylo…).
4. Po nalezení jednotlivých *.txt souborů s texty článků se objevil další problém. Články byly zakódovány v „Code Praseae 1250“, kódování, které vynalezl prastarý řád vepřových mnichů v polovině 13. století pro zmatení svých nepřátel. Nicméně konverze z tohoto kódu do dnes moderního UTF-8 (dnešní zkratky nemají žádný zvláštní význam, všechny je generuje náhodný generátor) už nepředstavoval větších překážek.
Takže, tady to máš a používej to moudře, nezapomeň, že s vepřovým přichází zelí, knedlíky a pivo a s ním zodpovědnost!
Borin