ParádaDneska jsem se nechutně flákal.
Furt na netu. Fakt paráda. Musím to omezit, musím snížit dávku týhletý drogy. Jenže jak, když mám doma net zadarmo? To se prostě nedá…
Na oběd jsem jel do práce, poněvadž jsem tam včera zapomněl deštník. Kámoš tam zrovna supervizoroval (pro neznalé – to je ten „nadřízený“ na kterého pořád chcete, aby vás operátor přepojil) a řekl mi že taky půjde na oběd. Fajn. Bylo zrovna poledne a já už měl hlad jako … no prostě obrovskej hlad, no 🙂
Tak jsem se přihlásil, přečetl maily, zjistil, že chudáci admini zrovna ze sítě vytahujou červa jménem Slammer, a tudíž aplikace padaly jak listí na podzim. Ještě že jsem nemusel zvedat.
Netím netím a ono furt nic. Né že by mě net nebavil, ale … hlad byl obrovskej a já fakt chtěl jít na jídlo. K tomu jsme se ovšem dostali až ve čtvrt na dvě.
Ale zato ten oběd stál zato. Byli jsme v hospodě, kde měli zvěřinový hody. Dal jsem si pěkně mufloní kýtu na šípkový omáčce s knedlíkem a pivkem a bylo mi fakticky fajn.
Pak kámoš prohlásil, že jede do obchoďáku se podívat, jestli mu něco nebrnkne o nos. Tak jsem jel s ním.
Hm, jediný, co nám brnklo o nos byly halušky s uzeným a se zelím.
Přežranej jsem se s ním ještě svezl zpátky na infolinku a chvilku jsem si zanetil. Než mi pojede bus domů.
Dojel sem domů a pustil jsem net. Na Duně totiž skončila válka a já jsem zástupce generála, prostě důležitej post, víme? A tak to musím ošéfovat, zvlášť, když generál je offline.
A za chvíli večeře. Cože?
Maminka byla opravdu velmi smutná, že jsem spořádal jenom jeden chleba. No jo, holt jsem jedl pozdě oběd, víš, mami?
A pak jsem od večeře zdrhal na net, kde sedím doteď.
Hm, a to se mi lidi divěj, proč z toho netu vždycky tak náhle odcházím. Je to prostě tím, že já net neumím nijak regulovat.
Buď u kompu sedím většinu svýho času, nebo vůbec…
Hm, musím to nějak regulovat…
Uvítám jakékoliv návrhy.
A teď mě omluvte, jdu „netit“