… že jsem egoistaJe trapný tohle zjistit. Ale je to tak.
A navíc jsem teatrální egoista. Ať žije odpolední chvilka sebereflexe.
Dva dny zpátky jsem se teatrálně rozhodnul, že udělám všechno proto, abyste mě přestali číst. Já bych nepřestal s psaním, jenom bych psal nesmyslně nečitelné básničky a jiný blbosti a vás by to časem přestalo bavit.
A pak, kdyby se už neobjevil nový příspěvek, tak by si nikdo nevšimnul, protože by všichni zapomněli na Tassla. Ach, jak teatrální. Jak trapné.
A teď pořád jak blbec projíždím blog a čekám na nový komenty k těm svým blbostem, co jsem minulý dny napsal a ono nic. Hm, není tohle náhodou to, co jsem vlastně chtěl?
Jenomže zas na druhou stranu mám zakázáno psát pesimisticky. Jenže já se v tomhle egoisticky vyžívám, psát jak je mi blbě a pak vidět, jak mě všichni litujete, Tasslíku, ťuťu, ňuňu … no nic, jenom abyste věděli, že mě tahle depresivní poloha neskonale baví a ještě víc mě baví, když mě někdo lituje.
Asi to zajde tak daleko, že sem jako další příspěvek dám příběh svých smrtí, což byl vlastně takovej můj první pokus o blog.
Měl bych se učit pitomou mikroekonomii, v pondělí z toho píšeme a já mám zatím jenom mlhavé představy o tom, co to vlastně je. Jenže já nemám moc volného času, tak se většinou flákám, flákám na nádherně růžovém a rozjásaném netu.
Ale asi půjdu udělat to, co mi poradila Latinářka. Asi se teple obleču a výjdu tam ven do těch hnusnejch bílejch sraček, co jim romanticky říkáme sníh.
Jenže kam bych šel?
Co bych tam venku dělal?
Bloumat bezcílně po obchodech se mi nechce, protože já mám na kreditkartě poslední dobou pořád dostatek peněz na to, abych koupil nějakou blbost.
Tak proto nejdu ven.
Radši budu předstírat učení, aby ze mě byl titulovanej magor.
Stejně, čím blíž státnicím, tím míň si věřím, že to vůbec zvládnu. Možná ta práce po večerech pro můj drahý T-Mobile je ten hlavní důvod mojí změny.
Což mě přivádí na další dilema.
18.12. je sraz lidí z R@kety v Praze. Jenže to bych měl bejt v práci. Od šesti od večera. Což znamená tak ve tři, maximálně ve čtyři odpoledne odjezd. A to by bylo asi hodně nahovno.
11.12. Tedy týden předtím je Vánoční T-Mobile párty. Taky v praze. Okázalá chlastačka s panem Generálním a minimálně další tisícovkou zaměstnanců. A to mám práci jenom do dvou odpoledne, takže bych mohl jet, ale zas na druhou stranu 13.12. mám písemku z tý blbý mikroekonomie, takže bych se spíš měl asi učit, že?
A tak mě napadla varianta, že bych toho 11.12 šel za někoho do práce během T-Mobile párty a on že by za mě pak zaskočil ten další víkend, kdy bych jel do Prahy.
Jenže to bych se asi taky nic nenaučil. Zvlášťě když ten den na infolince budou jenom lidi, co tam opravdu MUSEJ být. A lidi na víkendy serou a v sobotu volaj jak vzteklý.
pane Operátor, ale já to včera platil! No fakticky!
Takže do toho se mi taky nechce, vysvětlovat lidem, že banky ani pošta o víkendech FAKT nepracujou…
Tak mě napadlo, že do těch čtyř odpoledne to bude dostačující, stejně si poslední dobou na tom webu připadám jako přítěž, málokdo se se mnou baví … no nechme sebelitovačské nálady na někdy jindy.
Eh? Co jsem to tady vlastně řešil? Musím si svůj příspěvek znovu přečíst, protože tohle píšu nadvakrát, vyrušila mě odpolední pauza na kafe …
…
Hm, příspěvek docela o ničem, co?
A to se pak divím, že mě nikdo nechce přispívat.
Asi vymyslím něco strašlivě vtipnýho.
A nebo nějakou trapnou básničku, když už jsem si na to založil rubriku.
Taky celkem trapný. Místo učení si hraju s barvičkama na blogu a přeřazuju příspěvky do rubrik. Aby se vám to líb sortýrovalo. Či tak něco. A trošku předělám vzhled a vůbec, já největší aktivitu vždycky vyvíjím, když bych měl dělat něco naprosto jinýho.
No radši budu končit a jdu sepsat nějakou trapnou básničku. Pouštím si nádherně melancholický U2 a úplně mě napadá něco nádherně krásnýho, co v mým podání bude děsně trapný.
Ale to si přeci každej bude moct přečíst.
Takže nezbyde než zůstat naladěn.