Tedy, až na mě…
Hradec Králové, moje takřka rodné město, má přibližně 98 tisíc obyvatel (zdroj). České Budějovice mají přibližně stejně obyvatel (zdroj). Obě města používají na svých vlajkách červenou a žlutou, v obou městech jezdí trolejbusy. Hradec Králové byl dlouho, při nelibosti všech vesničanů, obzvláště Pardubáků, krajským městem Východočeského kraje. Teď už je hlavním městem „jenom“ Královéhradeckého kraje. České Budějovice jsou zase městem krajským v Jižních čechách.

Navíc, v Českých Budějovicích by přeci chtěl žít každý!

Tedy, až na mě…

Představte si, že jedete večer přes České Budějovice směrem prdel domů Beroun a jelikož je večer a vy máte hlad, tak si řeknete: „Helemese, krajské město! Tady bych se mohl navečeřet!“ A kde se cizinec ve městě chce navečeřet? Ano, správně, v centru.

Na první křižovatce na nás slibně pomrkávala značka „P“ s nápisem „Centrum“ a ukazovala doprava. Výborně. Stačí zahnout doprava a jsme v centru! Jak nádherné!

Po několika zahnutí, zcela podle logiky značek ukazujících na centrum, jsme dojeli k oznamovací značce, co nás informovala o tom, že opouštíme České Budějovice.

Cože?

Na nejbližším možném místě jsme tedy otočili auto a vydali se podle značek na Centrum. Modří už zjevně tuší. Opět jsme dojeli na okraj Českých Budějovic. A centrum prostě nikde. Při třetím pokusu jsme se řídili zdravým rozumem a našli si parkovací místo jenom kousek od náměstí, pod stojanem, na kterém byly dvě směrovky na centrum. Jedna ukazovala doleva, druhá doprava.

Náměstí Českých Budějovic je asi tak velké jako to náměstí Velké. Podstatným rozdílem ovšem bylo, že na tom Velkém náměstí máte v sobotu v devět večer docela problém najít hospodu, kde by měli volný stůl. V Českých Budějovicích na náměstí těžko hledáte hospodu, co by měla otevřeno.

Cože??

Kam chodí lidi v Českých Budějovicích v sobotu v devět večer? Jako jo, i v Hradci Králové je po městě spousta hospod, restaurací a pajzlů, co nejsou přímo v centru. Ale na Velkém náměstí to žije! Tam je ta zábava a stejně v jedné z tamějších vyhlášených hospod dřív nebo později skončíte. V Českých Budějovicích se ovšem v sobotu v devět večer asi už spí. Naštěstí jsme našli otevřerenou hospodu, kde dokonce měli na vegetariánském menu něco jiného, než obligátní „smažák“ (nejlépe se šunkou) a kde nás úslužně obsloužili i dobře nakrmili.

Aspoň něco.

I sedli jsme opět do auta a vydali se směrem Praha. Bohůmžel, opět podle místního systému navigačních cedulí. Zaprvé: Kdo u všech Bohů potřebuje v Českých Budějovicích vědět, kudy se vydat na Kutnou Horu? Ano, přísahám na vše, co je mi svaté, takovou navigační značku jsme potkali. Připadá mi to stejně ulítlý, jako kdybych v Hradci objevil ceduli směr prdel Beroun.

Navíc, víte, že v Česku máme dálnici D3? Pokud nevěříte, gůglete. Dálnice má celých 17 kilometrů a navigační systém nás donutil ji celou projet. Samozřejmě včetně toho, že značky na „Centrum“ nás navigovaly na Beroun spolehlivěji, než cokoliv jiného.

Chtěl bych potkat toho člověka, co navrhoval systém značení v Budějovicích. Nikam bych ho za nic nevěšel. Jenom bych ho nechal dvě hodiny poslouchat smyčku Paroubkových projevů. Aby věděl, jak jsem se cítil.

A jelikož jsem jeden týden pauzíroval s blogováním, díky radám Temného Pána, tak vězte, že daná zkušenost mě neodradila. Znovu jsem se z prdele Berouna vydal směr České Budějovice. Tentokrát vlakem.

Věděli jste, že z Berouna jede přímý spoj do Českých Budějovic? Naposledy jsem s ním jel pouze trasu Praha – Beroun a měl pouze dva vagónky a lokotku.

A víte, jak ten můj vlakový výlet dopadl? No, jelikož se to stalo až za týden, tak to tady taky vyjde až za týden. 😉

Stay tuned.