Propagační materiál, co jsem byl nucen sepsat pro našeho poskytovatele prostor – Královéhradecká YMCA nás totiž hostí a chtěj i nějakou „aktivitu“Opatrně se plížil temnou ulicí a neustále se rozhlížel. Jeho cíl byl již blízko. A v tom ho zahlédl. Namířil pistoli a vystřelil.
„Tak jo, hoď si kostkama.“ řekl Gamemaster, neboli Pán hry.
Vzal jsem tedy kostky a hodil si. Ani jeden úspěch. Takže moje postava se netrefila. A přišla o moment překvapení. Takže moje postava má problém, velký problém.
Tento úvod vás snad dostal alespoň trochu do hry, kterou naše skupina hraje. Ta hra se jmenuje Shadowrun a do češtiny by se dala volně přeložit jako běh ve stínech. A k jejímu hraní je potřeba vlastně celkem málo. Tužka, papír, pár kostek a hlavně dobrá znalost pravidel. To je asi na této hře nejdražší.
Shadowrun je hrou na hrdiny. Možná že když bych řekl „Dračí Doupě“ tak mnoha z vás svitne kdesi vzadu světélko poznání a vzpomenete si, o čem asi tato hra je.
Pro ostatní se pokusím popsat: Jde o to, že si vymyslíte postavu, dáte jí jisté vlastnosti a to jak fyzické, tak psychické a nakonec jí i „koupíte“ vybavení. V našem případě převážně pistole, kulomety a nějaké umělé zlepšení těla. Protože Shadowrun je hra z budoucnosti, hra z roku 2053.
Z hlediska nás, hráčů, je tato hra lepší, jak mnohem známější Dračí Doupě. Svět budoucnosti vám umožňuje střílet, ale zároveň je tento svět prodchnut magií, take není problém potkat se na ulcích s mágem. A dokonce ten mág ani nemusí být člověk. I jiné rasy jak lidé se v této hře vyskytují.
A právě proto hrajeme právě Shadowrun. Pro nás hráče je z hlediska pravidel ten nejvíce schůdný.
A teď se dostávám k tomu hlavnímu – k hráčům. V YMCE působíme spíš jako „uzavřená společnost“ – není to tím, že bychom třeba nechtěli nové členy, je to spíš tím, že větší požitek ze hry máte, když se jako skupina hráčů znáte a pokud možno používáte herní slang i ve chvílích, kdy třeba jeden z hráčů odejde na záchod. „Hele Buzzi, naval sem tu kolu.“
„Jasný kápo, už se to sem nese.“ a tak podobně.
Možná proto se „bojíme“ nových lidí. Bojíme se spíš proto, aby se noví lidé nebáli nás, jaká jsme to „divná sebranka“.
Ale pokud vás tahle hra zaujala, klidně se mezi nás přijďte podívat. Pokud se vám bude náš styl hraní bude líbit i nadále, tak potom není problém rozšířit naše řady.

—-
Nemá to ani hlavu ani patu ale to je jedno…