Polemika nad Misantropovým zamyšlenímPříznačně na prvního apríla se na stručném Misantropovi objevil zápisek o placeném komentování systémem asi takovýmto: Zaplatím vydavateli poplatek a onen mi přidělí kredit. Za každý komentář ztrácím na kreditech body, za přínosný komentář body získávám, za negativní komentář jsem prostě ztratil bod, za pět debilních komentářů za sebou (v určitém období) přicházím o celý kredit najednou.
Aby se Atrhur vyhnul útokům na majitele typu „zlý kapitalistický doplňjménovydavatele zvyšuje zisky cenzurováním komentářů!“ tak vymyslel ultimativní odpověď: Veškeré peníze by šly na charitu a výše popsané kredity by šly získávat i „dobíjením“ třeba tak, že koupím předmět od Světlušky (doplňjinouneziskovouorganizaci) a za opsání např. kódu mám počet kreditů rovnající se ceně předmětu.
Já rovnou říkám: Nápad je to vynikající a naprosto s ním souhlasím. Nijak to neovlivňuje tolik propíranou svobodu slova a navíc to prospívá dobré věci. Bonus navíc: Jakmile by se objevil někdo s plnou hubou cenzury, tak se dá bezvadně protiargumentovat: „Ty nemáš rád slepý děti a vůbec jim nechceš pomoct!“ (argument závisí na zvolené neziskovce)
Jenže.
Jenže to má problém: Jakkoliv je účel celé hry bezvadný a jde o prospěch neziskových organizací, tak očividným cílem všech komentujících bude ztratit co nejméně bodů. Tuto premisu samu o sobě naznačuje i Atrhur Dent ve svém původním článku: Pro většinu z nás je horší ztratit třicet korun, než třicet korun nezískat.
Co to znamená? Cílem komentujícího bude především přesvědčit hodnotitele o tom, že je komentář užitečný: Protože užitečné komentáře získávají na kreditech. A tudíž je to bezvadná strategie jak neztratit svých třicet korun.
Že jsem objevil ameriku?
Jenomže on se o to bude snažit i v případě že jeho komentář užitečný nebude
Když jsem okamžitě po zveřejnění začal polemizovat (a ještě zde) tak jsem dostal, samozřejmě krátkou a tudíž radikalizijící odpověď: Na to je prostá odpověď: Kdo platí, ten rozhoduje. „Demokraté“ mohou použít hlas lidu.
Pojďme si to rozebrat hlouběji:
Případ prvý: O kvalitě rozhodují pouze platící uživatelé
Dle mého názoru nejvíce pravděpodobný model nasazení: Když „si platím“ tak bych měl rozhodovat o tom, za co si chci platit a za co by měl být placen jiný komentující.
Problém: Jak přesně zabráním bandě „self support magorů“? Při předpokladu, že kvalitním komentářem se rozumí komentář o 30ti plusových hlasech, stačí mi 30 kamarádů, aby byl komentář kvalitní a komentující získal plusové kredity. Za předpokladu, že se budou podporovat navzájem, je tahle hra velmi zisková. (Příklad takto pozitivního komentáře)
Navíc tento model nijak nemotivuje ostatní platící klikat na „souhlasím s komentářem,“ protože naší národní mentalitou jest: „Když si soused pořídí kozu, tak mu přeju ať mu ta koza chcípne.“ Ve svém důsledku se tento model může zvrhnout na systém, kdy kvalitním příspěvkem bude příspěvek s nejmenším počtem nesouhlasných hlasů.
Self support magoři budou vydělávat, ostatní budou platit a po určitém čase na webu zůsatnou nejspíše skupinky self support magorů, co si navzájem budou klikat na „souhlasím“ a z komentářů bude stále ta stejná žumpa.
Případ druhý: O kvalitě rozhodují „všichni“
Nápad je to jistě dobrý, ale.
Ale jakmile necháte hlasovat „lůzu“ tak se to vždycky zvrhne. Aneb, považovali byste tento příklad za kvalitní názor?
Zároveň do tohoto modelu můžeme počítat i „zájmové skupiny“ co budou prosazovat kvalitu „správných“ názorů. Ať už se bude jednat o Gender Studies nebo Greenpeace, vždy se objeví někdo, kdo bude nebohému provozovateli nadávat za to, že jako kvalitní názor se na jeho webu objevilo něco, co neharmonizuje ten jediný a správný názor na danou problematiku.
Bohužel ani tímto přístupem nelze říct, že by „žumpa“ byla vymýcena. Obávám se, že spíš naopak.
Případ třetí: O kvalitě rozhoduje admin nebo redakce
Nejhorší možný scénář. Vezměte si to takto, komentář „Proč jste mi smazali předchozí komentář?“ musí být za nula. Jinak přeci já, platící zákazník nemám možnost podat stížnost na admina.
Je úplně jedno, kam ty peníze plynou. Argument platícího zákazníka a já mám právo platí stále a bude platit do alelujá.
Samozřejmě takový admin bude neustále napadán za to že není dostatečně neutrální a nestranný (cokoliv to znamená)
Tudíž „za nula kreditů“ rovnou stanovte komentáře „admin je vůl/ódeesák/socdemák/pravičák/levičák/kapitalista/komunista/…“ protože to není nekvalitní komentář, to je hodnotná zpětná vazba. Víme?
Takže zavedením pravidla „zaplať za komentář na charitu“ se stane nejspíše to, že počet komentářů lehce klesne, jejich kvalita příliš nestoupne a neziskové organizace dostanou jenom něco málo navíc. A admin se minimálně první měsíc řádně zapotí, protože bude bombardován dotazy.
Perličkou u tohoto přístupu může být, že jiné médium v rámci konkurenčního boje označí jiný server za nevyvážený a cenzorský. Ale tohle je spíš už na úrovni mých vlhkých snů, protože tu přeci jenom máme „malý Český rybníček.“
Ovšem zároveň je nutno podotknout, že s tímhle přístupem je zavedení „komentáře na charitu“ asi nejschůdnější z hlediska provozovatele. Zvlášť, když by redakce/admin první tři měsíce ustáli a výše uvedené typy komentářů nechali „za plnou sazbu.“ Vtipné by ovšem bylo po takových třech měsících zkontrolovat počet komentářů pod články. Jak tak znám naši držgrešlovskou společnost, tak by byl téměř nulový.
Žumpa by byla vymýcena a nezisková organizace dostane aspoň něco
Případ poslední: Kdo rozhoduje o kvalitě?
S komentářemi na zpravodajských serverech je to obtíž: Všichni víme, že je to žumpa, všichni víme, že je potřeba je nějak regulovat, ale nemůžeme přijít na tu správnou regulaci…
Navíc se ještě strašně špatně rozhoduje o tom, co je to vlastně ta kvalita. Vzpomeňme si na věčné nářky typu „Ten Facebook/Twitter už není co býval,“ případně „Uživatel xy kazí kvalitu Facebooku/Twitteru“ a jsme doma
Nebo je cesta ven?
Největším problémem rušení komentářů na zpravodajských serverech je ona svoboda slova. Je úplně jedno, že Listina práv a svobod stanovuje práva občana vůči státu, a tudíž křičet o cenzuře na soukromém webu je směšné.
Cenzura je v České Republice slovo, na které jsme extrémně hákliví. Proto je hluboko v nás zakořeněný pocit, že „lidé se přeci musejí vyjádřit!“
Jak z toho ven?
Začnu takhle: I klasické tištěné noviny mají něco jako „názory čtenářů.“ Jakže se tam ty názory dostávají? Čtenář napíše dopis (dobře, dneska spíš mail) do redakce, té se dopis/mail líbí, redakčně ho upraví a zveřejní ho.
Když mi tištěné noviny nezveřejní můj e-mail, ztratil jsem svoji svobodu slova?
Tudíž toto stejné jde podle mě zavést i na zpravodajských serverech.
Čtenáři nebudou psát maily do serveru, ale pokud chce čtenář komentovat, založí si blog na daném serveru. A bude-li chtít napsat něco k tématu, tak svůj komentářnapíše a zveřejní na blogu.
V případě, že redakce shledá jeho názor kvalitním, tak jej uveřejní jako odkaz pod článkem, případně jinak zpropaguje i na hlavní stránku serveru.
V čem je výhoda tohoto postupu? Především:
– Napsat blogový příspěvek je poněkud složitější práce, než výkřik typu „Topolánek je …“
– Autor příspěvku jde „s kůží na trh“, a to i v případě, že publikuje jenom pod nickem. Nejde totiž nick změnit (jako se to občas v mnoha diskuzích dělává)
– Nikdo v průběhu procesu neztratil „právo vyjádřit se.“ Problém je, že magoři se budou muset poprat o svoje místo na slunci, jenže tohle není problém serveru, nýbrž oněch magorů.
– Čtenáři mohou pomáhat redakci s objevem kvalitních příspěvků například systémem karmy.
– A hlavně, z komentářů zmizí žumpa.
Ne, nejsem natolik geniální, abych z fleku vymyslel nový a úžasný systém. Jsem jenom natolik geniální, že o takovém systému vím a v rámci „disputací nad kalitou komentářů“ byl tento návrh již někdy použit.
To, co jsem popsal, je totiž systém BBC. Samotné zpravodajství nemá povolené komentáře, ale server dává svým uživatelům protor vyjádřit se tak, že odkazuje na různé blogy. A pak je již na uživatelích samotných, jestli na svém blogu povolí komentáře. Vlk se nažral a koza zůstává celá.
Co z toho plyne?
Ačkoliv bych neziskovým organizacím strašně přál jakékoliv peníze navíc, změnou komentářů tak, jak navrhuje Atrhur Dent, k tomu nejspíš nedojdeme. Ano, můžu se mýlit, chci se mýlit, ale jak znám tu naši povahu Českou, tak jsem se nejspíš moc nezmýlil.
Zrušením komentářů na zpravodajských webech nepřicházíme o svobodu slova, a navíc na to má provozovatel svaté právo. Zkulturnění komentářů povede jenom zkrze přísné dodržení pravidla „buď napiš na svůj blog, nebo nekomentuj vůbec.“
Důkazem budiž i tento článek, který by nejspíš nikdy nevzniknul, kdyby měl Arthur Dent povoleny komentáře. A nebo by vzniknul, ale nebyl by nikdy tak dlouhý…
Závěrem si dovolím malý sociální experiment – chcete-li se mnou polemizovat o této úvaze, držte se prosím těchto pravidel.
Díky