aneb další prasárna plná třaskavých překvapeníV hlavním sále bylo vše nachystáno. Číšníci v nažehlených oblecích, dobře vybavený bar, stoly prohýbající se pod zásobami jídla. Chybělo jenom to hlavní: Hosté. Číšníci se netrpělivě ošívali a po očku sledovali svého vedoucího, který se k jejich nelibosti začínal zcela viditelně potit.

„Co se to sakra děje?! Vždyť máme začínat za pět minut!“ špitnul jeden číšník druhému.
Druhý se podíval na své hodinky a odvětil: „Kdyby za pět minut. Oficiálně začínáme za pět vteřin.“
Ten první se s ním podíval na hodinky a přitakal mu: „Tak to vypadá, že máme asi padla…“
„… Promiňte, pánové, to občerstvení je k dispozici?“ vyrušil je čísi neznámý hlas.
Oba dva zkoprněle vzhlédli a nestíhali se divit: Celý sál byl plný hostů. A co víc, nad pódiem se odkudsi vynořil nápis: „Vítáme vás na setkání šéfů tajných služeb!“

Oba číšníci se rychle oklepali z prvotního šoku a před tím, než se rozutekli ke svým povinnostem, to ten první okomentoval: „Co se divíš. To jsou nejlepší špioni ze všech špionů. Ti vždycky přijdou nezpozorováni!“

Barmana dneska jeho práce značně otravovala. I na setkání Ligy za potírání alkoholu měl rozmanitější náplň práe, než dnes. Už prakticky ani nevnímal, co si jeho hosté objednají, protože to bylo neustále to samé:
„Co si dáte?“
„Vodka Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Hm,“ zabručel naštvaně barman, „a vy?“
„Vodka Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Kdo by to byl řekl.“ ušklíbl se barman. „A vám?“
„Vodka Martini. Protřepat, nemíchat.“
„Jaké překvapení. A další vodečka martiníčko tady pro pána?“
„Nikoliv.“
Barmana jako kdyby polil vařící vodou. Zkoprněle se díval na svého dalšího hosta, neschopen slova.
„Whisku. Čistou. S dvojtou sodou, ledem, citrónem, třešničkou a paraplíčkem. Neodrážet, nespouštět.“
„To je řízek!“ vzdychl si pro sebe barman a s radostí se pustil do díla.

Mezitím se již na pódiu odkudsi vynořil hlavní organizátor akce, Rutfurd Thomas, tajný prezident federace tajných služeb, zastřešující všechny tajné služby na celém světě. Vysloužilý armádní generál si krátkým pohledem přeměřil sál kypící ruchem, pak se zhluboka nadechl a spustil:

„Dámy a pánové! Prosím vás o vaši pozornost! … No tak! Věnujte mi pozornost! … Děkuji vám. Jak jistě víte, toto setkání jsem svolal především proto, že jsme v kritické situaci. Dovolte mi, abych vám v krátkosti připomněl události, které předcházely tomuto našemu neplánovanému setkání.“

O tři dny dříve, kdesi v České Republice, tajná věznice, tajné patro. Celou věznicí zní červený poplach, všechny speciálně cvičené jednotky jsou v maximální pohotovosti. První z obrněných těžkooděnců dobíhá na místo, kde byl poplach spuštěn. Už když dobíhá, tak je mu jasné, že tentokrát to doopravdy není cvičení. Na zemi sedí strážný, očividně se sbírá z těžkého šoku. Opodál jsou otevřené dveře jedné z cel.
„Co se stalo?“ křičí těžkooděnec.
„No … to Ono Samo…“ dostane ze sebe strážný a pak omdlévá.

„Ano, je to tak. Kerpoffův hlavní pobočník, cvičený nindža Onó Samó utekl z přísně střežené věznice a nevíme, kde se nalézá. A co hůř, zjevně se mu podařilo osvobodit i svého komplice, Setó Rozbiló.“ tajný prezident se odmlčel, aby dodal vážnost svým slovům. Sálem zazní vrušené zašumění. Situace je vážná.

„Ale nebojte se, mám pro vás řešení! Bude sice potřeba vaší spolupráce, ale máme tu dnes hrdinu, hrdinu, co již jednou tyto nindžy přemohl! Prosím, přivítejte ho se mnou!“

Sálem se začala prodírat postava. Samý sval. Doslova osmahnutý mnoha dobrodružstvími, která prožíval až do posledního drobku. Sleduje ho tisíce zkoumavých i uznalých pohledů. Občas zachytí zpět pochvalné přikývnutí, či náznaky podpory. Konečně je na pódiu. Ano, je to Řízek. Postavil se před mikrofon a všem přítomným zasalutoval. Pro jistotu oběma rukama, aby to nepopletl.

„Dobrý den. Děkuji za důvěru ve mě vloženou, ale musím vás zklamat.“ řekl pak do mikrofonu. Sál zašuměl jako včelí úl těsně před vyrojením. Řízek zvedl ruku a utišil sál. „Jistě se všichni ptáte, proč do této akce nejdu. Je to proto, že mi unesli moji ženu Roštěnku a našeho Drobka. A pokud se Kerpoff dozví, že po něm jdeme, tak je zabije.“ V sále zavládl chaos.
„Allí Menty.“ vzdychl si pro sebe tajný prezident tajné služby.

Tento muž byl pro tajné služby doposud znám jako muž Al-Kajdy číslo 3. Byl finančním hybatelem celé teroristické organizace a mimo jiné financoval celý útok na Dvojčata v roce 2001. Allí Menty byl šedou eminencí v pozadí; finance získával tak, že nenápadně odčerpával konta mnoha mužů po celé planetě. Což byl přesně ten důvod, proč byl Allí Menty mezi muži tak neoblíbený, a proč si tolik žen stěžovalo, že nemají žádné peníze.

Poté, co se teroristovi několik let dařilo odčerpávat finanční protředky, začal se také zabývat únosy, a to v celoplanetárním měřítku. Ano, byl opět tím důvodem, proč mnoho mužů nemohlo spatřit své děti. Ovšem, pokud Allí Menty nedostal zaplaceno.

„Promiňte, ale nemohu.“ dodal pak ještě Řízek, spíše pro sebe a jakoby bez života se přesouval do zákulisí.
„Skončili jsme. Kerpoff vyhrál.“ ozval se šéf Ruské KGB.
„Japonsko je beze cti. Největší teroristé pocházejí z naší země!“ zoufal si japonský šéf, zatímco hledal katanu, aby seppukou zachránil alespoň poslední zbytky cti.
„Musíme se stáhnout z Afghanistánu. Teď je jasné, že jsme prohráli.“ brečel šéf CIA.

Vyhrál Kerpoff? Jsou naděje lidstva ztraceny navždy? Je Roštěnka v pořádku? A jak to vlastně dopadne? Dozvíte se v příštím díle!