A čo si vlastne predstavujete pod tým pojem, Kefalín?

Otevřená odpověď Kojotovi na jeho článekDrahý Kojote,

Jelikož nechci riskovat neschválení mého komentáře na tvém blogu (na které máš ale podle mého názoru plné právo), tak jsem se rozhodl na otevřenou odpověď na svém blogu.

Ve svém příspěvku se zamýšlíš nad indoktrinací dětí, ať už nábožensky, či jinak, a to prostřednictvím jak rodičů a jiných institucí.

Dovolím si rouhačskou otázku: Je indoktrinace dětí špatná?

Okamžitě se nabízí odpověď: Ovšemže ano! Samozřejmě, ale z jakého úhlu pohledu? Z pohledu na psychický vývoj jedince je jakákoliv indoktrinace špatná a nepřípustná. Ale toto už nemusí platit při „makro“ pohledu na problematiku.

Doposud praticky jakákoliv ekonomické uspořádání selhávalo a selhává na tom, že se lidé chovají poněkud jinak, než daná ekonomická teorie předpokládala. Dovolím si uvést jednu z nedávno „překonaných“ ekonomických teorií: Komunismus.

V dobách „reálného socialismu“ se proslýchalo, že myšlenka komunismu je správná, jenom ty lidi…

Položme si otázku: Jak by vypadalo uspořádání „socialistického bloku“ v momentě, kdy by se straně a vládě dařilo indoktrinovat VŠECHNY děti myšlenkou komunismu? Tedy, chovat se tak, abych bral jenom tolik, co potřebuji a naopak cítil silnou potřebu být svojí prací prospěšný celku? Pokud by se jednalo o úspěšnou indoktrinaci po dobu tak dvou až tří generací, tak si myslím, že by se ekonomické uspořádání přiblížilo Marxově „Utopii.“

Jenže toto samé platí i v případě křesťanství, islámu, judaismu a myslím si, že i do určité míry u novopohanství: Pokud se vám danou myšlenkou podaří indoktrinovat VŠECHNY členy dané komunity a toto se vám bude dařit po dobu dvou až tří generací, tak se vám jako výsledek dostaví komunita, co žije podle „nejvyšších zásad“ té dané filozofie / ekonomické teorie.

Ano, pak tu jsou ještě více „makro“ náhledy na věc: V případě socialistického bloku jsme mohli sledovat pokusy o indoktrinaci: Uzavírání sebe sama před „reálným světem,“ a to všemy prostředky: Stavěním zdí a ostnatými dráty. Pokusy o eliminaci „nesystémového“ jednání až do míry fyzické likvidace jednotlivců „nekompatibilních“ se systémem. A samozřejmě snahy okolního světa o zrušení této indoktrinace.

Tedy se obloukem dostávám k odpovědi na moji otázku: Ano, indoktrinace je špatná, protože „správná“ bude jedině za mylného předpokladu, že dokážu zacílit celých 100% populace.

Druhá otázka, tentokrát z tvého článku je: Kde je hranice mezi utvářením světonázoru a indoktrinací?

Na takto obecně položenou otázku nemůže existovat obecná odpověď. Vedení dětí k důvěře v demokracii a vyznávání plurality názorů se může z pohledu např. Severní Koreje jevit jako indoktrinace zkaženými kapitalisticko-imperialistickými myšlenkami. A to samé se dá říci např. i o našem pohledu na islamistické uspořádání světa versus islamistický pohled na to naše uspořádání.

Jinými slovy: Dokud bude naše společnost (Zeměkoule obecně) rozdělena na více kultur a více světonázorů, neexistuje obecný popis toho, co vůbec indoktrinace je. V současné situaci můžeme jako indoktrinaci popsat taková chování a takové styly výuky dětí, které směřují zjevně proti obecně uznávanému myšlenkovému přístupu většinové populace na daném území. Nelze ale takové chování označit za špatné ani za správné.

Z toho zároveň i plyne, že nelze určit hranici. Taková hranice prostě není, protože není ani jeden jediný obecný přístup k nahlížení na svět.

Závěrem bych ti, Kojote, chtěl napsat asi toto:

Rozhodně se shoduji na tom, že přístupy k výchově zobrazené ve filmech „Jesus Camp“ a „Ježíš je normální“ mi připadají zarážející a nepřípustné. Zároveň ale musím nutně podoknout, že takto se mi to jeví hlavně proto, že jako subjekt jsem „indoktrinován“ zcela jiným světonázorem, který je proti temto přístupům ve značném rozporu. Cesta regulací výchovy (např. zavedení pouze státního systému školství v USA) se jeví jako použitelný přístup, ale nese s sebou rizika, která se dají formulovat jednou větou:

Quis custod custodes?

Aneb: Kdo bude hlídat „hlídače spávného přístupu k výchově“?

Z problému je pouze jediná cesta ven: Musí existovat jeden jediný, všemi uznávaný světonázor, aby bylo možné rozhodnout, co je v souladu a co je proti, neboli indoktrinací zlých myšlenek.

Abychom ale dosáhli tohoto stavu, tak jediný aplikovatelný postup je zřejjmý:

Indoktrinace dětí tímto světonázorem, spojená ruku v ruce se systematickou likvidací všech odpůrců daného světonázoru.

S přátelským pozdravem

Tasselhof

Vlastní klávesnicí 🙂