další prasárna je tady!Major se procházel po tajném podlaží BIS. Klasická kontrola jeho „oveček:“ Výslechy mimozemšťanů, odposlechy vlivných osobností, rozkrývání teroristických skupin, úklid podlah a baletní hodiny. Vše probíhalo v každodenní rutině. Vesele si pískal nejnovější odrhovák z rádia a zdravil všechny kolemjdoucí. Avšak cosi utkvělo v jeho periferním vidění.

Zašel za roh a tam se podíval na nešťastnou sekretářku, jak postává nad tiskárnou. „Co se stalo?“ zeptal se.
„Ono samo…“ pípla sekretářka.
Major v tváři zcela zbledl. Okamžitě se rozhlédl po okolí. Nejblíže byl hlásič požáru. Musí to dát vědět! Musí je upozornit! Vzpomněl si na všechny ty výcviky a vojenský režim tajné policie. Napnul všechny své svaly a skočil směrem k hlásiči. Čas se zastavil.

————————————-
„Divné, podivné.“ mumlala si pod vousy pokojská.
„Copak?“ zeptal se jí.
„Ále, teď na Nóvě dávali zprávy že prej nějakej major uklouznul na chodbě.“
„To se stává. Já jsem uklouznul už snad milionkrát…“
„No jo, ale on uklouznul, když spravoval kopírku. Prej že seto rozbilo.“
„Cože?!“ vykřikl on
„Seto rozbilo…“ odpověděla ona.
Střelhbitě vyskočil ze svého křesla a utíkal ven. V tuto chvíli byl rád, že se rozhodl přebývat v hotelu v přestrojení. Jeho cíl byl jasný. Běžel, jak nejrychleji dokázal.

—————————————-
„A teď tu máme aktuální zprávu pro řidiče: Rozvadovská spojka byla uzavřena v úseku od Třebonic až po Nové Butovice. Na místě máme naši reportérku. Martino? Můžeš nám a našim divákům vysvětlit, o co jde?“
„Dobrý den, ano je to tak. Policie uzavřela celý úsek rychlostní komunikace oficiálně kvůli technickým problémům. Nám se ale podařilo zjistit, že na sjezdu u Motola se stala hromadná havárie několika policejních vozů, kterou z nejasných důvodů policie skrývá. My jsme se dostali až k jednomu ze zraněných policistů, který byl ovšem v těžkém šoku. Než vám záběr pustíme, tak upozorňujeme, že to, co uvidíte, opravdu není vhodné pro děti.“
…
Na obrazu je vidět asi třicetiletý policista, který je ceý od krve: „To nešlo … to prostě … to ono samo!“
…
„V celé Praze se okamžitě začaly tvořit kolony. Pokud hodláte jet směrem na Plzeň, doporučujeme vám obrnit se trpělivostí. Šťastnou cestu!“

—————————————-
Budova BIS, Nové Butovice: Všechny složky jsou v plné pohotovosti, každý policista bedlivě střeží svůj perimetr. Tajný poplach už stihl alarmovat spřátelené složky po celém světě. Nastala chvíle vysokého ohrožení. Sniper bedlivě pročesává svým hledáčkem vzdálené okolí a jako úprvní si všímá rychle se blážící postavy. „Nepřítel na dvanácti hodinách.“
„Nestřílet, má povolení.“
„Kdo to ksakru je?!“
„Naše záchrana.“
„Šéfe, ale za chvli se přiblíží k laserovému plotu!“
„Proboha! Vypněte to!“
„Pozdě…“ hlesl sniper a zvědavě se podíval do hledáčku, co se bude dít.

Běžec ucítil lehké zachvění. Bylo mu jasné, že právě přetnul dráhu jednomu z laserů. Mělo ho to napadnout! Ale bylo už pozdě. Automatický obranný systém se okamžitě uvedl do provozu. Rychlopalný gatling ho zaměřil s přesností na milimetr a začal pálit s kadencí tisíce střel za vteřinu. Běžec ani na chvilku nezaváhal a na poslední chvíli změnil směr svého pohybu jedním ladným saltem. Během kotrmelce ve vzduchu hmátl po noži u svého pasu a vrhl jej na rychlopalný systém. Než jej stačila automatika znovu zaměřit, byla už zablokována jeho nožem.

„To je řízek!“ vydechl sniper.

Řízek mezitím dopadl na zem. K hlavní bráně do objektu zbývalo už jenom pár metrů. Hlídajícímu policistovi pro jistotu zasalutoval oběma rukama … ech, strouhankama. A pak už konečně byl v areálu.
„Je to pravda?“ zeptal se ředitele BIS.
„Ano je to pravda. Ono samo!“ odpověděl on
„Ale to není možné!“ vykřikl Řízek.

„Myslíme si, že je. Japonská Yakuzza si najala tyto dva nejlepší nindžy nejspíš kvůli odstranění vaší osoby. Doposud tito dva výtečníci, Onó Samó a Setó Rozbiló, pracovali na zakázku nejrůznějších japonských spoklečností a páchali škody především na spotřební elektronice. Ale teď je to vážné. Rozhodli se zaútočit na sídlo tajné služby! Asi očekávali, že vás zde najdou.“
„Takže jdou po mně.“ zamyslel se Řízek.
„Je to velmi pravděpodobné. Pro jistotu jsme kontaktovali CIA, FBI, KGB a zaplatili DPH. Svolali jsme ÚV a vyhlásili stav nouze. V Motole teď musí operovat i patologové.“
„Můj cíl je jasný.“ oznámil nato na to Řízek.
„NATO?“ zeptal se ředitel BIS.
„Nikoliv. Japonsko!“
__________________________________________

Japonsko, ostrov Okinawa. U baru stojí asi čtyřicetiletý Japonec, chlap jak hora. Právě leští bar, když se ve dveřích zjeví silueta postavy a prohlásí: „Domo.“
„Konichiwa!“ pozdraví automaticky barman, ale pak zamžourá znova a optá se: „You English?“
„Ne, já jsem Řízek.“ odpoví mu Řízek česky.
„A co vy potšebovat?“ loví barman českou zásobu.
„Potřebuji ocel od Hattori Hanza!“ odpoví mu Řízek bezchybnou japonštinou.
„Ale počkat! To už tady bylo!“ ohradí se barman.
„Tak dobře, dejte mi whisky. Ale rychle. Pospíchám.“
„Čistou?“
„Čistou. S ledem, sodou, citronem, třešničkou a paraplíčkem. Neodrážet, nespouštět!“

O vteřinu později před ním ležel jeho vytoužený nápoj. Slibná vůně alkoholu ovívala jeho dozlatova osmahnutou tvář a vychutnával si chvilku pohody. Přesto se k němu donesl zvuk rozbité sklenky z kuchyně.
„Co to bylo?“ zeptal se kdosi v kuchyni japonsky.
„Nevím … to ono samo…“ dostalo se mu odpovědi.
Řízek leknutím upustil sklenku, která se vydala na dlouhou cestu směrem k zemi. Vzduchem se něco mihlo. Řízkovy reflexy se zrychlily na stejnou úroveň.

Konečně je spatřil. Onó Samó a Setó Rozbiló se k němu řítili každý z jiné strany. A v tom ho to napadlo. Na poslední chvíli jim uhnul z cesty.

Bác! Srazili se oba dva nindžové.
Třísk! Dopadla konečně sklenička na zem.

„Tak pojďte hoši…“ zvedal je Řízek ze země.
„Co se to?“ nechápavě zíral barman
„No … to Onó Samó!“ zasmál se Řízek.

„A teď mi řekněte: Kdo vás poslal?!“ zahrozil Řízek
„Generál Kerpoff.“ hlesnul jeden ze stále omráčených nindžů.

„Cože?!“ lekl se. „Vždyť jsem ho zabil!“

Bude pokračováno, to be continued,