Další report z akceNa středu 21. října jsme byli pozváni bardem Vrchotickým k poslechu hudby z jeho harfy. Tuto akci se Amairgil rozhodl spojit s oslavou svých narozenin.
Vyfuněli jsme do nejvyššího patra na předem zadané adrese a zjistili jsme, že se nacházíme v příjemném klubu s osobitým prostředím. Prostory zjevně určené studentům byly drobně uzpůsobeny, aby vedle výčepního baru vzniklo improvizované pódium určené jen pro hvězdu večera.
Na baru se nalévalo pivo, jako kdyby se nic nedělo, lidé si povídali, v rohu spolu dva hosté podniku hráli šachy a nic nenasvědčovalo tomu, že by za chvíli měla začít hudební produkce. Jenom umělcova přítomnost nás ujišťovala o tom, že jsme nezabloudili.
Chvíli poté, co jsme si sedli s pěnivým mokem ke stolu, uvedl celou produkci pán ze společenství Bardů – viz www.beltine.cz – představil barda celému publiku a přivítal nás na oslavě jeho narozenin. Dále jsme byli ubezpečeni o tom, že si v klidu můžeme objednávat u baru a věnovat se přátelskému rozhovoru. Samotná harfa má totiž sloužit jako doprovod a ne jako hlavní nástroj.
Poté jsme se ještě doslechli něco o samotném nástroji a jeho stavbě. Trochu jsme byli seznámeni s historií nástroje a dalšími typy harf. Amairgilovi se podařilo přednášku udržet krátkou a poučnou, s obsahem informací tak akorát, aby se člověk něco dozvěděl a zároveň nebyl zavalen informacemi a nebo znuzen obšírností výkladu.
Konečně se bardovy prsty zaklesly do strun a místností začala zurčet hudba z Amairgilovy vlastní produkce. Spojení hudby s potokem, či řekou bylo u mě velmi silné. Možná proto, že harfa je použita pro připodobnění Vltavy ve Smetanově díle Má Vlast, nebo možná proto, že i samotný styl hraní byl poněkud nepředpokládatelný.
Jako kdybych sledoval pramínky vody, co se vyhýbají překážkám v právě vznikajícím řečišti. Produkce hudby se měnila bez jakéhokoliv varování. Chvíli byla hra důrazná a za okamžik se zase zvolnila až k meditačnímu tempu.
A do toho se kolem nosilo pivo, hrály šachy, jedly chlebíčky, pes loudil, řečnilo se, a to vše s takovou samozřejmostí, jako kdyby harfy nebylo. Hudba bez problémů zapadla do prostředí, jako kdyby tam bez problémů patřila.
Produkci se Amairgil rozhodl proložit svými básněmi a dalšími informacemi o harfách a způsobu harfenického umění. Poté se zeptal, zda náhodou neruší stále přítomné šachisty a od obou se dozvěděl, že je hudba stimuluje a jsou si jistí svým vítězstvím. (Vítěze se redakci bohužel nepodařilo zjistit)
Osobně se domnívám, že i minulá středa se velmi vyvedla. A pokud se jako já zajímáte o další akce společenství Keltů, tak navštivte jejich stránky: www.beltine.cz