Jestlipak víte, kde sídlí BIS?Banka, půl hodiny před zavírací dobou. Všechny přepážky již přepočítávají tučné vklady zdejších klientů a před poslední otevřenou přepážkou stojí fronta klasických bankovních zákazníků: Žena ve vysokém stádiu těhotenství, muž se slabým srdcem, hysterická žena, dva bezejmenní zákazníci a …

A jeden značně nervózní pán ve štrikované kukle.

„Všichni k zemi, tohle je přepadení!“ zařve onen nervózní pán ve štrikované kukle a současně se stává několik věcí: Ochranku (včetně pána se slabým srcem) chytá srdeční záchvat. Těhotné paní praská plodová voda. Hysterická paní začíná (hystericky, ovšemže) ječet, což má za následek, že pán ve štrikované kukle zastřelí oba dva bezejmenné zákazníky.

Paní za přepážkou se nechápavě dívá na ten zmatek, ale pán v kukle přebírá kontrolu: „Dejte mi všechny prachy, jinak to tady ta hysterická paní schytá!“
To samozřejmě působí zvýšení hysterické fistule o tři stupně, praská křišťál v lustru zavěšeném u stropu a těhotná paní dostává první kontrakce. Paní za přepážkou se podívá na teroristu a hlesne: „Dostanete navíc malý hranolky s kečupem, když tu ženskou odprásknete.“

Vzduchem se mihne nedefinovatelný závan smažené strouhanky.

Pán v kukle si toho nevšimnul, ale paní za přepážkou už ví. Pocítila prastarou ženskou touhu po muži s velkým M. A také pocítila, že onen Muž je velmi nablízku. Jeho Šarm byl už prakticky přítomen. Paní se ale chová jako profesionálka. Ladně se natáhla pro první balíček peněz. Aby zachránce věděl, že ona je přístupná. Samozřejmě, jelikož pán v kukle je taky jenom chlap, a abychom pravdu řekli, do téhle banky vkročil hlavně proto, že už neměl peníze na porno, tak teroristův postřeh na kratičký moment mizí kamsi do hlubin ženského výstřihu.

Přesně na tak dlouhou dobu, aby dal již přítomnému hrdinovi šanci k zásahu.

Nejdřív se ze stínu vynořil jeho Šarm. A pak, absolutně neočekáván, se ze stropu pustil on. Jedním ladným chvatem zneškodnil teroristu a tím opět osvobodil banku. „To je ale řízek!“ hlesla rozněžněně slečna za přepážkou a omdlela. Řízek se mezitím rozhlédl po bance. „To je jednoduchý, tohle zvládnu levou zadní!“ řekl klidně a hysterická paní konečně přestala ječet.

* * *

Policejní základna, o tři hodiny později. Tým jednotky rychlého nasazení sedí seskupen v jedné místnosti kolem Řízka a hltají každý detail jeho vyprávění.
„Takže ti lidi s tím srdcem…“ zeptá se jeden.
„Běžná polní transplantace srdce. Ti střelení by to stejně nepřežili…“ odpověděl klidně Řízek
„A ten porod?“
„Běžel hladce jak po másle. Čtyřčata a všichni se jmenujou Řízek. I holky.“
„A slečna za přepážkou?“
„Zítra v osm večer mám rande.“
„To asi nemáte.“ ozývá se hlas od dveří. Stojí v nich generální ředitel Policie ČR.
„Cože?“ ozve se sborově jednotka rychlého nasazení a Řízek.
„Řízku, potřebuji vás nutně za půl hodiny na Nových Butovicích. Je to ve státní záležitosti.“

Řízek, uvědomělý to občan, se staví do pozoru a salutuje. Pro jistotu oběma rukama, aby ukázal svoji úctu prezidiiu police. „Omlouvám se chlapi, ale budeme to muset dokončit někdy jindy. Bezpečnost planety má přednost. Jo a Tome, na to piano tě naučím hrát jindy.“
Velitel jednotky rychlého nasazení si podává ruku s Řízkem a odpovídá: „To nevadí, my stejně musíme dokončit ten americkej protiraketovej radar.“
„Jo, to se ti povedlo. Utajit ho tak, že ohlásíte, že nebude. Dokonalá sranda!“ směje se Řízek a odchází.

* * *

Praha, Nové Butovice. Budova BIS, tajné podlaží, supertajná místnost. Osazenstvo místnosti: Ministr obrany, generální ředitel Policie ČR, šéf BIS, dva vojáci a samozřejmě Řízek. Slova se ujímá šéf BIS:

„Pánové, děkuji vám všem, že jste se zde sešli. Už jenom to, že víte o existenci tohoto podzemního podlaží a této místnosti vám jistě naznačuje, že budeme projednávat záležitost nejvyššího utajení. Naši spojenci z USA nás informovali o podezřelé aktivitě na českém internetu. Máme nejvyšší podezření se domnívat, že generál Kerpoff nyní operuje na území České Republiky.“
„Nemožné! Kerpoffa jsem zabil!“ vyskočil Řízek ze své židličky.
„Řízku, tým našich specialistů to prověřoval a nakonec jsme zjistili, že se ti to jenom zdálo.“
„Aha…“
„Takže teď k našemu plánu. Nenápadně odřízneme Kerpoffa od internetu a potom naše speciálně vycvičené komando vtrhne do Kerpoffova úkrytu zde pod Řízkovým vedením. A hlavní je, že vše musíme stihnout ještě dnes.“
„Proč ještě dnes?“ zeptal se Řízek.
„Protože se domníváme že Kerpoff chce zabít našeho premiéra a prakticky je už připraven. Jediné, co ho brzdí, je, že neví, kdo je aktuálně premiér. Ale nebude trvat dlouho než to najde na internetu.“

Všichni se už zvedli k odchodu, ale šéf BIS si zadržel Řízka a přivedl ho ke dvěma vojákům: „Řízku, tihle pánové jsou z vojenské kontrarozvědky, oddělení kyberválek. Naši nejlepší hackeři pod sluncem. Dovolte, abych vám je představil: Generál Error a Generál Failure.“
Řízek se podíval na druhého vojáka a uznale pronesl: „Jo, vy jste dobrej! Nedávno jste mi zapisoval nějaká data na disk!“
„Děkuji za pochvalu,“ odvětil voják. „Teď kdybyste nás prosím následoval do strategické místnosti…“
„Cože? My tady máme strategickou místnost?“ přerušil ho ředitel BIS.
„Ano, ale je tak tajná, že ji tajíme i před vámi.“
„A kdo o ní potom ví?“
„Nikdo, pane.“

O pár tajných pater níže a o pár tajných dveří dále právě uklízečka opouští strategickou místnost, když do ní vcházejí oba generálové a Řízek. Cestou se totoiž ukázalo, že poslední ze skupiny neměl dostatečně vysoké bezpečnostní prověření, aby do této místnosti mohl vkročit. (Už to, že se o ní dozvěděl si jistojistě někdo odskáče). Po stěnách místnosti byly kartotéky s tajnými informacemi a uprostřed místnosti byl na první pohled celkem obyčejný notebook.

Řízek si nejprve procházel pořadači a pak zběžně prolistoval jedním vyčnívajícím spisem. „Aha! Tak teď už vím, jak to bylo s Janem Masarykem doopravdy!“ řekl si pro sebe a pak již věnoval pozornost oběma generálům.

Generál Error natočil notebook směrem na Řízka a začal vysvětlovat: „Toto jsou všechny aktivity, které máme zaznamenány. Elektronické převody peněz, drog a samozřejmě i zbraní. Vše nasvědčuje tomu, že si generál Kerpoff udělal své sídlo v Čičmeličkách u Unhoště. Váš tým napadne hlavní budovu ze západu, po příjezdové cestě. Myslíme si, že tento útok Kerpoff neočekává.“

„Počkejte…“ začal Řízek zkoumat písmenka míhající se na obrazovce. „Generále, čtete to špatně. Ty signály jdou od někud odjinud než z Čičmeliček!“
„Ale to není možné! Propátrali jsme celou planetu!“
„V tom případě nebude Kerpoff na této planetě.“
„Rychle! K teleskopu!“ zakřičel generál Failure a všichni tři muži vyběhli z místnosti jako střela.

Tajná observatoř BIS, Česká Republika, bližší určení je tajné. Již čtyři hodiny všichni společně propátrávají oblohu centimetr po centimetru a nemohou nic objevit. Generál Error celou dobu sedí u počítače a usilovně cosi buší do klávesnice. A pak nakonec vykřikne: „Mám to! Byl to doopravdy ďábelský plán! Kerpoff schoval svoji kosmickou stanici v Niagarských vodopádech! Specifické složení tamější vody ve spojení se sílou proudu mu pak pomohly k tomu, abychom si mysleli, že vysílá z vesmíru!“

Řízek na nic nečeká a vybíhá z místnosti s jasným cílem: Niagarské vodopády.

* * *

Niagarské vodopády, na palubě tajné kosmické lodi právě první členové ochranky generála Kerpoffa zjistili, že jejich práce není zas taková nuda. Dostali šanci bránit se po celý zlomek sekundy. Této šance nevyužili. Řízek se pomalu posunoval chodbami kosmického komplexu kupředu a ostražitě kontroloval situaci před sebou. A pak ho uviděl.

Na křižovatce dvou chodeb stál automat na zmrzlinu. „Deja vu.“ řekl si pro sebe Řízek.
„Ne, Deža neví!“ bylo mu odpovězeno.
„Cože?“
Z poza rohu se vynořil generál Kerpoff a prohlásil: „Řízku, vítejte na mé skromné kosmické lodi, mám tu pro vás připra…“
V tu chvíli Řízek hbitě vytáhnul svoji pistoli a kosmickou stanicí se ozvalo: „Prásk!“

Generál Kerpoff se sesunul mrtvý k zemi.
„Doufám, že se mi to tentokrát nezdálo.“ řekl si pro sebe Řízek.
„Počkat…“ dorazil na scénu jeden z osobních strážců generála Kerpoffa: „Tohle nemůžete! My se tady cicmáme s kosmickou stanicí plnou labyrintů a děsivých zvířat … a vy tohle!“
„Jak vidíte, tak můžu.“ řekl Řízek a tiše zmizel do tmy.

Další úkol splněn a bezpečnost planety je opět ve správných rukou!
Hurá!

P.S.: V téhle povídce mě napadlo, že když už Řízek mluví česky, tak by se část povídky mohla odehrávat v Česku. Co vy na to? Autor