Shadowrun díl osmýLarry se dlouze rozmýšlel, jak se má zachovat. A pak se rozhodl. Znovu nažhavil svůj elektrický obušek a rozeběhl se za Ironem. Ten vůbec nic netušil a klidně šel dál k autu.

Za chvíli Irona srazila k zemi strašlivá rána. Trpaslík dal opravdu vše, co uměl do toho úderu, takže ani trénovaný člověk neměl šanci na obranu. Zvláště, když to byl útok zezadu.

Druid se šokovaně podíval na celou situaci a sám pro sebe si prohlásil: „A jsme mrtví.“ Pomalu začínal litovat svého nápadu. Ale nezbývalo mu nic jiného, než Larrymu pomoct s Ironem do auta.

Larry začal rychle (na hranici rychlostního limitu) ujíždět z místa. Zpět do druidského lesíku, nebo spíš do parku, kde přebýval Druid. Tam pro jistotu William Smith pověsil Irona za nohy na strom a píchnul mu „do sedínky“ uspávací injekci, aby se s Larrym mohli v poklidu vyspat do příštího dne, kdy předají kufřík panu Johnsonovi a jako dárek mu věnují Irona.

Na co ale úplně s Larrym zapomněli bylo, že Iron je člen megakorporace. Velké megakorporace, která má velmi ráda přehled o svých lidech. Proto standartně svým vojákům voperovává do mozku telefon.

Ironovi stačila pouhá myšlenka k tomu, aby se dovolal na speciální linku. Linku, kde jsou podpůrné týmy připraveny 24 hodin denně. Vzmohl se na pouhé „pomoc“ než začala uspávací látka fungovat. Ale i tato krátká myšlenka bohatě stačila megakorporaci pro zaměření jejího člověka…

Druid měl velké štěstí, že je člověk od přírody. Korporace Black and White totiž udělala jednu chybu – poslala komando, které mělo jako prvotní úkol co nejrychleji vysvobodit jejich člověka. Tichost pohybu byla až na druhém místě.

Takže William se probudil právě včas, aby stihnul probudit i Larryho a dát se i s kufříkem na útěk.

Běželi temným lesem a Larry neměl ani ponětí, kudy běží. Jenom se jim v zádech stále ozýval dusot vojenských bot. Zde se projevila druhá druidova výhoda – znalost prostředí. Takže za chvíli dusot bot nebyl slyšet, byli v bezpečí.

Udýchaní přiběhli na břeh velkého jezera. Larry se bezradně rozhlížel kolem sebe, hledal něco, kde by mohl mít nějakou výhodu, nějaké místo, kde by se mohl schovat.

Jak se tak rozhlížel, tak si všimnul, že přes svítící Měsíc přejel stín. „Vrtulník! Schovej se!“ zakřičel na Williama a sám šel příkladem. Rychle zmizel pod dálničním mostem, co vedl nedaleko přes jezero. Druid za ním doběhl o chvliku později. Larry by téměř přísahal, že jenom pár chvil předtím, než prudké halogenové světlo ozářilo zemi.

Rachot vrtulníku zesílil. Bylo jasné, že pilot pátrá právě po nich. „Mám plán.“ řekl William: „Znám kouzlo, co nám umožní dýchat pod vodou. Teď jenom stačí odlákat ten vrtulník.“

Trpaslík bezmocně pokrčil rameny. Co jiného mu zbývalo? Druid vystoupil ze stínu pod mostem a ukázal na vrtulník. Před vrtulníkem se náhle zablesklo zářivé světlo. Pilot měl dost problémů, aby vůbec vyrovnal řízení.

Právě téhle chvilky využil William pro seslání druhého kouzla. „Do vody!“ rozkázal potom a oba dva vstoupili do kalných vod jezera.

Larry se nedůvěřivě nadechl. Fungovalo to! Netopil se! Za chvíli pak uslyšel ve svojí hlavě hlas Druida: „Nech ten kufřík tady, pod vodou v bahně. Pak se pro něj vrátíme.“ Tady se zase Trpaslík velmi dlouho musel rozhodovat. Ale nakonec poslechl. Pro jistotu připoutal ke kufříku železná pouta, aby byl případně lépe dohledatelný.

Pak se s druidem vydali na cestu po dně, přibližně směrem, kde druid věděl, že je ostrov uprostřed jezera. Šli temnou břečkou, co se jen stěží dala nazývat vodou, několik minut, a pak se břeh zase začal svažovat směrem k hladině.

Oba dva velmi šťastní ze svého úspěchu se začali vynořovat.

Jaké bylo jejich překvapení, když nad vodou zjistili, že pod vodou se omylem otočili a nyní vystoupili jenom o pár metrů dál, než do vody vstoupili!

A na břehu už stálo připravené komando Black and White…

… Bude pokrračováno / To be continued ….