ale fakt pravidelnáDo práce dojíždím dennodenně autem. Dennodenně tam, dennodenně zpátky. A kromě toho, že autem dennodenně jezdím rád, strašně zbožňuju slovo „dennodenně.“ Asi ho budu používat furt. Teda, dennodenně 🙂

O tom, že se mnou jezdí moje poněkud psychicky labilní GPSka, co zjistila, že moje drahá má dokonalejší navigační smysl, než ona, to už jste asi taky postřehli. (Jo a kromě slova „dennodenně“ mám taky rád rozsáhlá souvětí)

A jak si tak (dennodenně) jezdím do práce, tak jsem zjistil, že je ale úplně, úplně jedno, v kolik hodin vyjedu, protože, a to je nutno podrthnout, jelikož je to důležité, do práce dojedu vždycky (dennodenně) přesně v devět hodin ráno.

Mnohokrát, prakticky dennodenně, jsem se pokoušel do práce dojet dřív. Neúspěšně. Vyjedu si takhle z Berouna v 7:20 ráno. D5 zacpaná, Barranďák taky, na Jižní spojce havárie. Díky tomu všemu jsem na Želvě v devět hodin ráno. Přesně. Druhý den zaspím, vyjíždím v osm ráno. D5 úplně prázdná, na Barranďáku jeden ospalý kamioňák, Jižní spojka jede. U Želvy jsem tím pádem přesně za hodinu cesty, tedy v devět ráno.

Tuhle divnou zákonitost jsem začal pociťovat nejvíce minulý týden, kdy jsem do práce vozil svoji milou. To znamenalo, že jsme z domova vyjížděli trošku jinak, abychom v Rudné byli „tak nějak“ a já stihnul být včas v práci. V tomhle případě to bylo vždy v devět ráno. Bez ohledu na to, v kolik vyjedu, nebo dokonce kudy pojedu (když teda svý šílený GPSce povolím „vyhlídkovou cestu“)

Děje se tohle jenom mně? Že ať dělám, co dělám, tak se železnou pravidelností (tedy dennodenně) dojiždím do práce v 9:00 a nemůžu se do ní dostat dřív?

Jo, později, to není problém. Ale jak zařídit, abych do práce jel dřív?

Inu, děkuji za rady a trpělivost při čtení těchto chaotických myšlenek.