Mohl bych se dneska cítit jako rekordman, ale nakonec je to průměr.Včera jsem šel spát v jedenáct večer. Probudím se v jedenáct ráno, se slastným pocitem, že jsem prospal nádherných 12 hodin svého života.

Sejdu do kuchyně s nádherným pocitem, že se na mě všichni podívaj, že já tady vstávám vlastně jenom na oběd a že jako já jsem absolutní nemakačenko co vyžírá rodinu.

Sice se na mě nikdy takhle moje maminka nedívá, ale ten pohled typu: Pavlík se nám zase probudil až na oběd! Tak ten sem zažil několikrát.

Dneska mi maminka popřála dobré ráno. Cože v jedenáct dobré ráno? Zamžourám na hodiny v kuchyni a zjišťuju že ukazujou „pouhých“ deset ráno! A pak mi to došlo. Dneska je první den zimního času.

A co hůř, de facto jsem spal jenom deset hodin! To je hrůza! Deset hodin, to je úplně podprůměrný spánkvý výkon!

Vedu si totiž tabulku mých spánkových výkonů a tohle se fakticky do tabulky nehodí. Podprůměr. Naprostej podprůměr! Dokázal jsem totiž jednou spát celičkej den, ale tenhle výkon zase pro dopink vynechávám – doktor mi předepsal prášky na spaní a měl jsem je brát třikrát denně. Udělal jsem to jenom jeden den. A pak jsem se na to vykašlel.

A co hůř – v kuchyni jsem našel dort. Rychle jsem se podíval do svého kalendáříku a zjišťuju, že brácha bude vlastně na dušičky o rok starší. A jelikož jsou dušičky v úterý, tak se to bude slavit dneska.

Já na to zapomněl jako na smrt! Nemám nic pro bráchu přichystanýho! A navíc ani nevím, co by chtěl k narozeninám. On sám to taky neví. To je průšvih.

Takže brácha nedostane nic. A vypadá spokojeně.

Teda, nejvíc bráchu potěšilo, že maminka nemá nikde po domě pětadvacet svíček. Takže si brácha alespoň nebude připadat TAK starej.

Zvlášť když má narozky na dušičky. Docela super čas na oslavy narozenin.

Ale já mu to vynahradím a na jeho svátek něco vymyslím.

Mňo, bratr něco říkal o pouštění k počítači a když je dneska teda o ten rok starší, tak ho asi pustím.

Dobrou noc.