za á neumím vymyslet inteligentní název příspěvku a za bé nemůžu vyprávět jednu příhodu…Teď mě opravdu vytáčí, že holt bych měl zachovávat jakous takous mlčenlivost. Takže příběh, co jsem včera v práci zažil prostě nejde vyprávět. Jediný, co si troufnu říct, že nejdýl – opravdu nejdýl v Pátek má ten člověk výpověď. A víc prostě nejde říct…

Radši budu vyprávět o jiným svým kolegovi, co už teda nedělá infolinku, ale telemarketing (To znamená, že volá ven lidem a nabízí nejrůznější služby, kdybyste náhodou nevěděli 🙂

Je to fakt dobrej maník a když ještě pracoval na infolince, tak to byl opravdu profík. No posuďte sami – já jsem ho ještě na infolince vyfotil a sami vidíte, že se kolega o zákazníka opravdu stará – sapisuje si jeho požadavky hned oběma tužkami najednou:

No a tenhle kluk má svojí kapelu – jmenuje se ENTER a včera hráli v Hradeckém El Diablo. S kapelou UDG a obě kapelky fakt válely.

Já jsem tam původně byl „podpořit“ mýho kolegu, aby měl nějaký fanoušky na svým koncertě. Nebylo to vůbec třeba, první hráli právě UDG a ti přivedli obecenstvo fakticky do varu.

A najednou zjišťuju, že stojím kousek od svýzho kolegy, co právě zpívá na pódiu a pařím jak divej. V hloučku fanynek. A musím uznat, že ty holky nebyly vůbec hnusný. Ale mělo to jinou chybu. Ty fanynky nebyly moje.

A vzduchem se vznášela omamná vůně marihuany.

Nad tímhle jsem se trošku zarazil. Já drogy nepotřebuju kupovat. Já si drogy vyrábím sám. Za podpory jednoho fakt dobrýho dealera – jmenuje se Hypothalamus, podvěšek mozkový.

Kolem mě pařili lidi nadopovaný THC a já jedinej jsem měl v žilách sladce omamnou kombinaci adrenalinu, efedrinu a samozřejmě ethanolu. Ten jedinej jsem si musel koupit já. O zbytek se postaral hypothalamus ve spolupráci s nadledvinami.

Hudba tak hlasitá, že zapomenete svoje vlastní myšlenky.

Tohle bylo po dlouhé době poprvé, kdy jsem příspěvek do tohodle blogu musel vymýšlet v kratinkých pauzách mezi jednotlivými čísly. A to vás napadnou jenom jednoduché věty a u zbytku se musím spoléhat na chvilkovou inspiraci.

Největší problém byl, že kapela končila „už“ ve dvě ráno. Zrovna ve chvíli, kdy hladina efedrinu v mých žilách byla na vrcholu. Opojen drogou štěstí jsem samozřejmě chtěl pokračovat.

Možná, že jsem udělal chybu, když jsem nešel na „áftr“ párty u mýho kolegy doma. Možná, že jsem tu chybu neudělal. U kolegy doma to tiž (prý) bylo ve znamení boha Sexu, Drog a Rock&Rollu.

Já jsem se s pár lidma sebral a šel jsem do Avionu. Ten samý nápad dostal celý Hradec Králové, jak mi tak připadlo. Ale DJ právě pouštěl jeden můj velmi oblíbený set a ještě k tomu parket osvětlovalo jenom démonicky epileptické stroboskopické světlo.

Já a stroboskop se máme rádi. Můj podvěšek mozkový přímo miluje stroboskopy. Nadledvinky na nic nečekaly a pustily mi do žil dvojtou dávku adrenalinu. Jo, šel jsem na parket.

A uprostřed svíjející se masy pod duhovou září reflektorů zůstal osamocený člověk.

Chcete radu, jak vytvářet opravdu zajímavé taneční kreace? Postavte se doprostřed přecpaného parketu. A pak se akorát nechejte strkat, kopat atd. atd. atd.

Navenek to bude vypadat, že vytváříte opravdu zajímavé taneční kreace. A pak to přišlo. Sex teda né, drogy v té nejčistší možné podobě teda už dávno a RockandRoll na diskotéce taky těžko, ale i tak…

Už jsme s kámošema šli domů (asi tak třičtvrtě na čtyři ráno) a kámoš venku požádal jednu dívku, jestli nemá cigaretu. Hm, za chvíli jsme s tou dívkou a její ségrou hráli zajímavou hru: Šlo o to předat lok alkoholu z úst do úst a ten druhej to pil.

Tohle se mi teda málokdy stane, že se oblizuju s holkou, co jí před pěti minutama kámoš požádal o cigaretu. Asi začnu kouřit. Jednoznačně.

Dívka samozřejmě zmizela na záchodě i se ségrou. To je pro mě taky typické – většina dívek přede mnou mizí na záchod… Asi se musej jít vyzvracet, mi tak připadá…

No a pak následovala poslední příhoda toho dne. Odcházeli jsme s kámošem z diskotéky (ano, kamarád hodlal u toho záchodu na ty dívky čekat. Blbec) a procházíme kolem východu. Kolem židle, kde normálně sedí vyhazovač. Ale ten tam teď neseděl.

A pod židlí byla peněženka. Pěkně naditá. Mýho kolegu nenapadlo nic lepšího, než jí sebrat. Vyhazovači tam byli cobydup. Naštěstí a to opravdu naštěstí to pro kámoše znamenalo jenom pár facek.

On tvrdil že jí chtěl ochrance podat. Jak jinak. A nasadil opravdu psí oči. Takže pár facek je myslím opravdu štěstí. Zvláště od maníka, co má svaly jako moje stehno. Kdo chce kam, pomožme mu tam.

A v půl pátý ráno mě doma uvítala maminka. Chudák se o mě bála. Udělala by líp, kdyby spala.

Já bych taky spal, ale za dvě hodiny jdu do práce a má se stavit kámoš na doučování matiky. Jdu si vzít něco proti bolení hlavy. Dneska to bude potřeba.

Spát půjdu až o půnoci.

Ať žije akční život!