Neklikat! Čtení na vlastní nebezpčí!Já vás varoval…

Nedávno jsem své drahé vyprávěl jeden příběh, co bych ho chtěl sepsat. Vyprávěl jsem jí jenom kostru, jak to asi vidím, ale i tak byla nadšena. Pak jsem samozřejmě neměl dostatek času na to, abych ten příběh sepsal. Třeba proto, že jsem taky byl na Modré session … a tak vůbec. Příběh v mé hlavě ale i nadále zůstal.

Zdálo se mi o něm.

Ve dne vidím výjevy z onoho příběhu.

Aby bylo jasno, moje sny jsou barevné, plastické, širokoúhlé a brutálně realistické. Tak reálné, jako kdybych tam byl. Ačkoliv někdy sám sebe vidím ze třetí osoby, tak jakmile se mi něco stane, většinou se ze snu velmi rychle budím. Před očima mi kolují hrdinové, kteří zatím nemají jména. Pojmenovat hrdiny příběhu je pro mě noční můrou. Příběh vytvořím třeba během dvou minut, ale jakmile dojde na jména a popisy osobností … neumím to a nemám to rád.

A dnes mám dostaek času na to, abych ten příběh začal sepisovat.

Napsal jsem dva odstavce.

Přečetl jsem si je po sobě.

„To není ten příběh, co vidím před očima!“ řekl jsem si. Takže místo toho, abych vylepšil ten příběh, píšu tenhle canc na blog.

Musím asi víc psát příběhy a míň takovýhle cancy. Nejspíš si sem zkusím hodit trochu řemesla. Hlavně popisy postav. Alespoň i moje jiné příběhy budou poněkud lépe vypadat, protože popis mi fakt moc nejde.

A to je na tvorbě to nejhrorší, Múza mě políbila, nějaký ten talent bych možná taky měl … jenom jsem líný provozovat řemeslo.

Že bych to tady zase změnil na Tasslovice literární? A psal víc příběhů? Třeba nové čtenáře seznámil s Řízkem, pomohl kapitánu Strongovi dostat se z nějaké šlamastyky … a dokopal se k tomu vymyslet jméno hrdinům v tom mém příběhu, co fakt, fakt, fakt, fakt chci napsat?

No, nechme se překvapit. Omlouvám se všem, co to dočetli až sem. Holt, tohle se na blozích taky stává. Občas se na nich objeví článek, o němž ani autor sám vlastně neví, o čem jakože je. Snad vás to neodradí…

… A nebudete přepínat!