Každou chvíli jdu spát tak jenom pro Temného…Tak jsem se dozvěděl Konec. Konec s velkým Ká.

Tenhle příběh Shadowrunu, kde jsem v jeho popisu teprve na pátým díle, je u konce.

Ani nevím, jestli chci ten příběh dopsat dál.

Ale jelikož si chci udržet alespoň Temného mezi čtenáři, tak budu psát dál.

A možná připíšu i nějakej ten deníkovej zápis.

Abyste věděli, jak jsem dopadl v realitě…

… no i ten Konec v Shadowrunu je pro mě typickej… prostě mi nepadly kostky, no.

Ale Gamemaster je můj brácha.

Takže jsem v bezvědomí. Hlubokém. A snad se mi dostane první pomoci.

Holt mi nepadly kostky, no …

Ale i tak budu muset sepsat Konec, jak to viděly jiné postavy.

Larry je samotář.

Já jsem samotář.

Larry jedná vždycky na vlastní pěst…

Sigmunde Freude, raduj se!

Kdyby za Freuda neexistovaly blogy, tak nevím, čím by se živil.

No. To jenom na okraj.

Možná někdy napíšu něco víc.

Příště až budu chtít něco psát, vypnu si ICQ.

No zkuste si něco psát, když mě Temný otravuje se svojí Božskou a Střelmistr má ožralý rodiče? No to nejde …

Nemám čas.

Ha! Nová výmluva!

Trošku trapná, ale lehce pravdivá.

V tuhle dobu jsem na hranicích s Polskem.

Ať žijou program,ovaný příspěvky. Ať žijou fronty na silnicích. Ať zhynou fronty na infolinkách!

A vůbec.

Jdu spát.

A příště něco hodnotnějšího s vypnutým ICQ.

Stay Tuned.