IT-styleExistuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že příroda je fajn. Ba co víc, existují lidé, kteří milují přírodu. A co hůř, pokud mají rozhádaní pohani vůbec co společného, je to jejich převědčení, že bychom měli milovat Matku Přírodu (potažmo Matku Zemi) a všelijak se o ni starat a tak nějak se na ni napojovat. Což o to, ekologie? Fajn. Příroda? Proč ne. Napojení se na přírodu? Co to kur … uhm, co to jako je?!

Jsou lidé, co si myslí, že napojení na přírodu rovná se svléknout si veškeré (opakuji, veškeré) ošacení a vběhnout do nejbližšího lesíku a nechat se bujnou florou laskat na všech záhybech těla.

Tak takový lidi bych, vážení, vyhnal v tomhle mrazu někam do hodně pichlavýho křoví.

Samozřejmě, že nahatý.

Což o to, takhle v červnu, nebo ještě lépe v průběhu slunného červencového dne, až bude plus třicet ve stínu a nikde žádnej stín, rád obnažím své tělo a vystavím své vnady laskání samotné matky Přírody.

Ale do tý doby mi laskavě s vybíháním do lesů dejte svatej pokoj. Úplně mi stačí, že každý ráno a každej večer venčím psa. Déšť nedéšť, mráz nemráz, pes potřebuje čůrat a dokud ho nenaučíme používat náš záchod, tak se kontaktu s přírodou nevyhnu.

Naposledy jsem byl donucen napojit se na přírodu o Yule (pro neznalé: Zimní slunovrat, 21.12). Ano, tehdá byla víceméně mírná zima. Přes den nádherných plus osm a v noci to ani k té nule nekleslo. A já byl nucen postávat in the middle of nowhere, neboli v naprostý prdeli, uprostřed pole, kde ani moje GPS si nebyla jistá, kde že to vlastně sem, a jak se odtamtud dostanu, ve strašlivým mrazu u čadícího ohýnku.

Takže moje dilema bylo jasné: Buď se udit v zápachu ohně a nebo mrznout. Vybral jsem si variantu á. O jídlo jsem byl nucen se prát s outdwellerem, který byl, jak už to tak u drsných a temných a krutých rituálů bývá, pozván. Ano, rekonstrukcionalismus je taky pěkná věc. Je hezké vědět (a v mém případě i bohůmžel na vlastní kůži prožít), jak se asi nebozí Kelti či Slovani kdysi před začátkem našeho (teda, vlastně jejich) letopočtu cítili. Ale já pevně věřím tomu, že pokud by kelti/slovani nebyli vymíceni, pokřesťanšteni (mučeni a upáleni, jako 200 milionů dalších čarodějnic v Evropě)*, tak by jistojistě vymysleli přenosné topení, či jiný zdroj tepla.

No jo, ale to bych potom nebyl dostatečně uctivý, kdybych se nechtěl na přírodu napojovat jenom proto (ach, jak malicherné!), že je třeba hnusně, nebo že je venku mráz.

Tudíž: Chci pečovat o přírodu? Ano! Tedy, pokud mě někdo nebude nutit přivazovat se ke stromu, či složit básničku trápeným japonským velrybám. Chtěl bych s přírodou být více v kontaktu? Jistěže! Bydlím v betonový krabici, dennodenně se pomocí železných krabic přesunuju do sklobetonové krabice, kde celý den čumím do plastové krabice. Něco zelenýho vždy prospěje! Pokud to nebude řízek.

Takže, jak z toho ven?

Dnes jsem našel Řešení! Řešení pro všechny, co jsou natolik zabednění a zůstávají doma jenom z tak malicherných důvodů, jako že je třeba venku mínus dvacet, či že zrovna padaj kroupy jako melouny. Řešení je elegantní a hodné dneška, jednadvacátého století!

Nebudem se na přírodu napojovat…

My se na ni, vážení, připojíme!

Jak na to?

Stačí, když do svého oblíbeného přehrávače médií zadáte adresu mms://tv.eenet.ee/siga a poté chvilku počkáte na připojení k přírodě! Jedná se o online stream z krmelce kdesi v Estonsku, live, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není nutno se vymlouvat, nyní se můžete napojit, tedy, připojit na přírodu kdykoliv, kdekoliv! (internetové připojení nutnou podmínkou)

Místo projevů vděku mi laskavě konečně pošlete nějaký prachy.

A jak vás tak znám, tak mi alespoň komentář zanechte.

Děkuji 🙂

Zdroj: Jakákoliv podprůměrná americká kniha o moderním čarodějnictví, její plamenný úvod