Vyberte stránku

Je podzim, moji kamarádi (a „takybloggeři“) mají depku a píšou na svých blozích o sebevraždě. Takže já budu psát třeba o…… O lásce. (překvapivě)

No jo, je to tady. Láska kvete v každém věku a kdo chce psa bít, ten si hůl vždycky najde.

Ha, sarkasmus. Cyniku. Ani pět minut neumíš bejt vážnej.

Pět minut bych možná zvládnul…

3 … 2 … 1 … teď

Jo, myslel jsem to vážně, mám tě rád, miluju tě. Jsi holka, co mi o sobě řekla dost věcí, o kterejch vím, že bys je hned tak někomu neřekla. Ty zas na oplátku víš všechno o mě. Možná že i to, co bych nechtěl, aby někdo věděl.

Že prej chlapům jde hlavně o sex. Jo, jasně. Chci s tebou spát, chci si projít kámasůtru tam a zpátky. Chci sex. Sem chlap. Ale chci, až, a jestli vůbec, budeš chtít ty.

Já vím, že to tady čteš, proto tohle píšu jako takovej veřejnej milostnej dopis tobě. Možná, že to tady smažu a pošlu ti to mailem. Nemusí každej vědět, co k tobě cítím.

Ctrl+A … Delete.

To je to, co mě teď napadlo.

Ale stejně mám nula čtenářů a černýho, jakožto jedinýho stálejšího, tohle asi nebude zajímat … když neví, o koho jde.

Takže nádech. Jdu bejt zase vážnej.

To, co chci, je, abychom byli spolu. My dva. Ty a já. Mám hodně velkej pocit, že my dva se k sobě hodíme, že stejně asi neexistuje nikdo jinej alespoň z poloviny šílenej tak, jako jsem já, nebo ty.

Možná, že to teď vidím až moc růžově.

Možná už zítra dostanu rozum.

Možná …

Možná, že to tu zítra Tasselhof smaže.

Protože tohle vůbec není vtipnej příspěvek a nepřináší žádný nový čtenáře. Spíš ještě víc odrazuje ty starý.

Ale teď je mi to celkem jedno. Kašlu na čtenáře, kašlu na názory lidí neznalých věci, kašlu na vtipnost, kašlu na obsah…

Co mě teď zajímá, jseš ty.

Trapný, romantický Pavel jde spát.

Radši už ho nebudu pouštět moc ven.

Dělá mi jenom potíže.

Ale aplespoň zase cejtím, že žiju.