Takový malý kufřík … za 15 000 nuyenů
(díl čtvrtý)No samozřejmě, že skupina přijala. Larry si vyžádal kontakt na informátora a s ostatními se dohodl, že informátora bude kontaktovat sám.

Hned při prvním telefonátu zjistil, že informátor je, řekněme, běžný vědec. Vystrašený, vynervovaný. Ale i tak se informátor nechal přesvědčit k osobní schůzce. Přece jenom, Larry potřebuje víc podkladů. Třeba mapu objektu. A pokud možno i systém zabezpečení.

Informátor byl opravdu vystrašený. Bál se cokoliv pronést ven z firmy. Takže dal Larrymu jenom velmi kusé informace o zabezpečení. Jediné, co si pamatoval, bylo rozmístění kamer a to, že budova má dva vchody. Jeden pro zaměstnance a druhý pro případné návštěvy.

U každého vchodu sedí strážný, s plným přehledem o dění v celé firmě. V každém patře, v každém rohu je jedna kamera. A krom toho, patry prochází hlídka. Dva ozbrojení strážní.

Rozhodně se Larry dohodl s informátorem na dalším postupu. Dohodli se tak, že signálem pro informátora bude, že ho Larry prozvoní. Ten samý den bude kufřík na svém místě. A kancelář odemčená.

Larry samozřejmě o tom, co se dozvěděl, informoval zbytek. To ostatním stačilo a oni se tento večer vydali spát. Larry si ale uvědomil své šance. Přemýšlel totiž o tom, že by celou akci provedl sám.

Ale na to je potřeba trošku okouknout situaci. Larry se taky šel domů trošku prospat. Až na to, že si budíka nařídil na půlnoc. Takže o půl jedné už byl s dalekohledem na místě s velmi dobrým výhledem na celý komplex.

Po čem pátral, byla úklidová služba. Plán byl jednoduchý. Vetřít se případně do čety údržbářů a mezi smetím vynést i kufřík. A odměna? Celý díl by šel jemu. Jednoduché, prosté. Až na to, že to mělo háček.

Úklidová služba nevynášela ven žádné smetí. A bylo jich šest. A navzájem vypadali, že se znají. Sehraný tým. Proniknout mezi ně by bylo absolutně nemožné.

Ale alespoň Larry zjistil rozmístění stráží a jejich způsob hlídkování. I s tím, že když strážní u vchodu budou zneškodněni, tak je tu velmi dobrá šance uniknout dřív, než někdo spustí poplach.

S těmito poznatky se Larry vydal domů. Dospat se do oběda, protože kolem oběda měla skupina domluvenou další schhůzku.

Ale to ještě Larry netušil, že mu druhý den někdo zavolá.

Někdo s velmi, velmi zajímavou nabídkou.

Ale o tom snad příště.