na znameníPoslední doubou nějako až nmoc zoufale čekám na znamení. Jakékoliv. A ono nepřichází a nepřichází. A to ani jedním směrem. Prostě kde nic, tu nic.

Jak jsem se už zmínil, nedávno jsem změnil zaměstnání. Lehká byrokratičnost celýho Růžovýho mi připadla poněkud svazující, a taky mě už začalo lehce omezovat, že pro jednoho zaměstnavatele pracuju už dlouhých pět let. A tak jsem se to rozhodl změnit a rozhodl jsem se tak radikálně, že jsem byl téměř jeden měsíc nezaměstnaný.

Dostal jsem práci, o které se jeden kolega „mimo záznam“ zmínil jako o „nesexy nudné práci, která je tě ale docela dost dobře schopná uživit.“

Aplikační testování mi opravdu nepřipadne jako něco extra super, čím bych se chtěl zabývat do konce svých dnů. Zatím si lehce připadám jako cvičená opice: Vezmi testovací scénář, udělej to, co se v něm píše, zapiš výsledky a přejdi na další testovací scénář. Ta kreativní část toho všeho je, že si můžu ty testovací scénáře vymyslet. Podle předem daného designu.

Tak jsem nenápadně a v tichosti rozhodl hledat jinou práci. Po docela hustým víkendu, o kterém zúčastnění již napsali a nezúčastnění by asi nepochopili, jsem se vyskytl na svém (dalším?) pohovoru. Tam se mě zeptali, co chci. Já jim řekl, co chci.

Ne to, co si myslím, že chtěj slyšet, že chci. Ne, prostě jsem jim řekl, co chci. Raději jsem nečekal na oznámení, že mě nechtěj a o danou práci jsem se přestal ucházet.

A zase stojím před rozhodnutím a zase se mi nedostává jakýchkoliv znamení.

Zůstat v téhle práci u Červenýho? Třeba jeden rok a získat tolik potřebné zkušenosti, abych se případně mohl ucházet pak o něco lepšího? A nebo hledat hned teď s tím, že případná další práce může být jenom horší?

Plat mě uživí. Navíc mám výhody srovnatelný s Růžovým. Možná o trochu lepší, jak u Růžovýho. Práci si myslím, že docela zvládám, i přes to, že moje jediné zaškolení do dané pozice trvalo čtyři pracovní dny, školil mě člověk, co byl na odchodu (=nulová motivace cokiliv vysvětlit), zároveň to ani neuměl vysvětlit a hlasový projev měl stylem „uspávač hadů“.

Ach jo…

P.S.: Ne, od svých čtenářů a čtenářek neočekávám ono „znamení“. Jenom mi připadlo, že je dobrý si zase ublognout a tohle mi holt šťourá mozkem