vesele vesele vesele, život je jen sen.Taky musím být alespoň jednou týdně pozitivní.
Svrbí mě prsty, abych svůj minulej příspěvek smazal.
Jenomže já nikdy nic nemažu. Napsal jsem totiž jedmou povídku.
Byla blbá. A trapná. Tak jsem jí smazal. A po půl roce mě napadlo, jak tu povídku předělat.
Jenomže původní povídka byla ztracena. A já už si přesně nepamatoval ten příběh. Takže sem nic nenapsal.
A teď je adresář „Moje Povídky“ zaneřáděnej dokumentama s podivnejma názvama a v každým z nich je tak odstavec. Nebo dva. Pak zjistím, že by povídka byla o ničem a mám ji chuť smazat.
Jenže já nikdy nic nemažu.
Třeba jednou ty odstavce pomocí Crtl+C a Ctrl+V slepím do jedný obrovský povídky, vydám jí a budu slavnej.
Tisíce fanynek.
Co nejsou hnusný.
A nebo se dokopu k tomu napsat Knihu. A jestli se k tomu jednou dokopu, a tu Knihu napíšu, tak to bude mazec. To nebudou tisíce. Ale miliony fanynek. Po celým světě.
A ani jedna nebude hnusná. Jo.
Problém je v tom, že jsem za á línej a za bé si myslím, že námět je trapnej a za cé nemám talent a za dé já tu Knihu vidím jako film a za é vymyslete si dalších x výmluv až do písmena zet.
Tak napíšu Scénář. Ale to bych musel vědět, jak se takovej scénář píše. A navíc. Je to sci-fi. A sci-fi potřebuje velkej rozpočet.
I když, nápad je to komorní. Žádný kosmický lodě, žádný lasery, žádný hnusný uslintaný a slizký potvory, co maj všude ostrý drápy a jejich jediným účelem je žrát všechno co se hejbe.
Obzvláště brutálním způsobem.
Plným detailních záběrů nadupaných počítačovou grafikou.
Stometrový slizký šílený monstrum, uslintanej chrchel zplozenej autorovým podvědomím, co se prohání po kosmický lodi.
Plné počítačových efektů. A s hlavní hrdinkou, co vůbec není hnusná.
Jo, tak přesně tohle teda nemám v plánu. Já mám v plánu něco komornějšího. Tak za třicet milionů.
S hlavní hrdinkou, co není ale vůbec hnusná.
A s televizníma moderátorama. Akčně. Publicisticky.
To bych mohl zkrouhnout rozpočet, co?
To se uvidí, až, a jestli vůbec něco napíšu.
Co jsem chtěl hlavně napsat je, že za hodinu mám sraz s kámošem u Tzatzikiho.
A o Tzatzikym sem chtěl psát. Absolutně božskej prodavač Gyrosu tady v Hradci Králové. Dělá ten totálně nejlepší gyros, co jsem kdy měl tu čest ochutnat. A navíc je strašně příjemnej a brutálně komunikativní a …
No, co budu povídat, jsem tam stálá klientela.
Asi si pudu vybrat prachy, kámoš je zvyklej utrácet v Americkým stylu. Tak abych mu stačil…
Tzatziky bude hlavní kladnej hrdina v mým filmu. V malém stánku s gyrosem bude formovat národní odboj a v nádržích s tzatzikama bude schovávat zbraně…
Hmmm, zbraně s tzatzikama … sakra, já mám hlad. Já už snad blouzním…
Připadá mi, že se měním v hnusný uslinatný nenažraný monstrum. A jediný, co může uspokojit můj Hlad je gyros. Kopec gyrosu, hora gyrosu!
A k tomu cisternu tzatziků bych prosil.
Děkuji.
Stay tuned.