Nejsem línej. Sem holt málo šílenej.Tak jsem nikam nejel. Asi fakticky nejsem tak šílenej, jak jsem si myslel. A nebo slíbit příjezd a nakonec nikam nejet. To je přece šílenost prvního řádu. Žeano?

A nebo si jenom něco namlouvám. Hlavní je nějak jí to vysvětlit. Ona si teď určitě myslí, že je hnusná, jenom kvůli tomu, že se jistý Tasselhof neodhodlal jet 150 kilometrů daleko.

Kvůli jedný puse. Slíbený.

Není hnusná. Vůbec. Možná nefotogenická. Ale né hnusná. Takže jestli to čteš, tak abys věděla, že nejsi hnusná 🙂

Ach jo, ani nějakej dobrej kompliment neumím splodit. Bejt ženská tak „nejsi hnusná“ mě urazí mnohem víc než kdyby na mým blogu byl napsanej pravej opak. Jdu tohle smazat.

A nebo vymyslím kompliment.

Nějakej romantickej. A strašlivě lichotící.

Hmm…

Ok, jdu smazat tenhle příspěvek.

A nebo se ztrapním na celým internetu.

Třeba bude víc čtenářů. A já budu slavnej.

A budu mít milióny fanynek. Co nejsou hnusný. Jo. Tak to tady teda nechávám.

A jdu pařit svojí oblíbenou Dunu Online. Dneska by měla konečně začít. Už se těším jak malej kluk se sirkama na stoh slámy.

Jo, jsem závislej na internetu.

Jaká je vaše výmluva pro nedělání věcí, o kterých si myslíte že jsou moc šílený? A nebo moc náročný?

A nebo by mohly přinýst výsledek, kterýho se bojíte?

Proudem myšlenek zpátky na začátku. U omluvy.

Takže ještě jednou: Pardon, omlouvám se. Holt jsem asi někdo jinej, než si myslím, že jsem.

A jsem srab. Totální.

Tak mi to odpusť.

Chybovat je lidské.

Odpouštět božské.

Chtěl bych nakonec napsat něco veselýho a nebo brutálně filozofickýho.

A nebo alespoň romantickýho.

Jenže právě teď mě nic nenapdá. A nebo jsem prostě jenom srab a nechci rozepisovat něco, kde si nejsem jistej výsledkem.

A nebo ten pozitivní výsledek prostě nechci. Taky možnost.

Takže jediný, co mě napadá, je již poněkud trapné:
Stay Tuned. More has to come.